2. Oslava

26. července 2015 v 20:56 | Šanička |  Cesta na vrchol
Tak mám pro vás druhou kapitolku. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale neslibuju, že další pauzy nebudou delší. Řekla bych, že to máme tady na blogu "v rodině". :D Případné chybky mi doufám, prominete, taď už nemám nějak sílu to po sobě znovu číst. Snad se to bude líbit aspoň vám, já na sebe koukám vždycky perfekcionistickým metrem, proto nikdy spokojená nebudu. Budu ráda za komentíky ;)


O tři hodiny později už vstupovala s Rosie v náručí do kuchyně Potterových.

"Ahoj, moc se omlouvám, zasekla jsem se v práci, " vypálila na Ginny, která ji přišla s úsměvem přivítat.

"To nic, pořád máme dobrý čas."

Ginny byla vždycky tak chápavá. Musela být, jinak by těžko vydržela Harryho neustálé přesčasy. Přesto Hermionu trochu zahlodalo svědomí. Neměla přece zpoždění kvůli neodkladnému problému některého svého pacienta. Dokonce ani to, že se Rosie nechtělo ze školky, by nevadilo. S takovou časovou prodlevou dopředu počítala. Nemohla si ovšem vysvětlit, proč po odchodu Daniela zasedla ke stolu a zírala. Stále do jednoho místa, celé dvě hodiny. V hlavě měla vymeteno. Už se dlouho nestalo, aby ji něco tak dokonale šokovalo. Vlastně měla dojem, že se jí to nestalo nikdy. Vždycky byla připravená i na ty nejnepravděpodobnější situace, aby ji nic nezaskočilo. Ale na stín minulosti nebylo možné se nachystat.

"Mio? Jsi v pořádku?" Ginnyina ruka se zlehka dotkla jejího ramene.

"Jistě, promiň, jen jsem se zamyslela," odpověděla s lehkým trhnutím. "Rosie, co kdybychom šly najít Jamese s Albusem? Určitě se na tebe moc těšili," obrátila se ke své dcerce, která se už v matčině náručí začínala vzpouzet.

"Jsou v obýváku v ohrádce. Všude mám nachystané věci na oslavu a spravovat stovky rozbitých kusů nádobí se mi nechce. Co se Albus naučil chodit, není před nimi žádná věc v bezpečí - buď ji schovají, nebo rozbijí," informovala ji Ginny o momentální pozici svých malých uličníků.

Hermiona jí musela dát za pravdu. I ona sama měla docela problém se obývacím pokojem proplést, aniž by zavadila o stoly plné nádobí. A Jamesův toužebný pohled, který upíral na pyramidu vyskládanou ze skleniček na šampaňské, byl velice výmluvný. Jakmile Rosie postavila do ohrádky, hned malá dostala přátelský šťouchanec, až se svalila. Žádný brek ale nenásledoval. Jen smích a další žuchnutí, jak se Rose vrhla bratrancům milé přivítání oplácet.

Vrátila se do kuchyně za Ginny, která právě dohlížela, aby se všechny obložené chlebíčky skládaly na tácy a nepoletovaly po celé místnosti, a vrhla se do přípravy dalšího občerstvení.

"Kdepak máš vlastně dort?" podivila se Hermiona.

"Krátura ho přinese. Byl hrozně rád, že může pro Harryho něco udělat," dodala honem, když zachytila kamarádčin pohled.

"Vážně Mio, Grimmauldovo náměstí opustit nechtěl, ale potřebuje občas něco dělat, jinak by se dočista zbláznil. Máme s ním dohodu, která vyhovuje všem."

Hermiona spolkla všechny námitky. Koneckonců musela přiznat, že i ona by občas pomoc domácího skřítka uvítala, když teď byla na všechno sama.

" A co to bude letos? Zlatonka, koště, bystrozorský odznak? "

" Jsi úplně vedle. Měla jsem tematičtější nápad." Mrkla na ni a jakoby mimochodem si pohladila rostoucí bříško. "Harry
už se nemůže dočkat a já ho dvakrát nechala čekat až na porod, ikdyž škemral, abych mu prozradila pohlaví miminka. Tentokrát se drží. Jen nevím, jestli má tolik práce, nebo to po zkušenostech vzdal," zasmála se Ginny.

¤*¤

Oslava probíhala přesně podle plánu. Dospělí vyhledali před horoucím sluncem úkryt ve velkém stanu, kde konzumovali všechny přichystané dobroty a probírali všechno možné. Mrňata naproti tomu s radostí dováděla v brouzdališti. Jen jedna osoba neměla moc důvodů ke smíchu. Hermiona pěnila vztekem. Rozhovor s paní Weasleyovou jí hnul žlučí. Ne, že by svou tchýni nemohla vystát. Právě naopak. Ty dvě spolu od svatby vycházely až překvapivě dobře. Nicméně rozhovor o dalším vnoučeti byl ten den už druhou skutečností, na níž opravdu nebyla připravená. V duchu spílala Ronovi, že opět nedodržel jejich dohodu, a co nejrychleji se z nepříjemného rozhovoru vymluvila. Teď postávala v kuchyni s lahví máslového ležáku a zamračeně sledovala dění na zahradě. Dortu ve tvaru dětského body s nápisem Nejlepší táta, vyvedeného růžovou cukrovou polevou, by si snad ani nevšimla, kdyby na ni zpod obrovského tácu nezapištěl Krátura. Poslala ho ven a pomalu kráčela za ním. Harryho šťastný a užaslý výraz si nešlo nechat ujít, přestože plamínky hněvu nebyly dosud pod kontrolou.
¤*¤

Po prásknutí, které ohlašovalo, že i poslední host je definitivně pryč, vešel Harry do obývacího pokoje, kde našel manželku s hrnečkem meduňkového čaje, ve kterém nepřítomně míchala lžičkou. Seděla zády k němu v pohodlném čalouněném křesle s nohama na stolku. Tiše se k ní přiblížil a políbil ji na tvář. Právě jí chtěl zašeptat pár důvěrných slůvek, ale rozčilené hlasy přesměrovaly jeho pozornost jinam. Otočil se po zdroji hluku, který do jejich jinak klidného příbytku vůbec nepatřil. Ginny jen protočila oči v sloup a ukázala směrem do kuchyně.

"Chceš tím naznačit, že to ještě neví? Žes nebyl schopný, říct svým rodičům, že se rozvádíme? To to mám za tebe snad udělat já?" Ironie z Hermionina hlasu jen ukapávala, ale nadějný výraz v těch modrých očích mohl znamenat jediné.
Zase to nepochopil.

"To by bylo skvělý…"

"Ani náhodou!" utnula ho okamžitě. "Rone, jak je možné, že dokážeš rozhodcovat mistrovství světa ve famfrpálu, ale nedokážeš přiznat vlastní matce, že už jsme půl roku od sebe?"

"To nejde vůbec srovnávat", hájil se Ron a zrudly mu uši. "Vždyť znáš mamku, prostě to nepochopí…"

"Tomu se ovšem nedá divit, když jsi opustil manželku a dceru kvůli takové prkotině…"

"Prkotině?! Tomu, žes mi celou dobu našeho vztahu lhala, ty říkáš prkotina?!"

"Ano, protože je to už pryč! Jaký mělo smysl říkat ti, že jsem ho milovala? Je mrtvý!" Hermionin hlas se chvěl rozčilením a nebezpečně stoupal ke špatně slyšitelným výškám.

"Ehm, říkal jsem si, že to musíte být vy dva."

Dva páry očí s pěkně nakvašenými pohledy se upřely na Harryho. Nebyla to pro něj vůbec jednoduchá situace. Už zase spolu jeho nejlepší kamarádi nemluvili. Lépe řečeno, pokud spolu vůbec komunikovali, obvykle všichni, kdo se nechtěně ocitli v jejich blízkosti, potřebovali kvalitní ucpávky do uší.

Nastalo trapné ticho. Hermiona je přerušila jako první s omluvou, že musí ráno ještě do práce. Střelila podrážděným pohledem po Ronovi a odešla do obývacího pokoje, aby se rozloučila s Ginny. Malou tu nechávala do druhého dne, aby si ji Ron trochu užil, než zase odjede. A tak ji, vystupující samotnou z krbu do prázdného bytu, přepadl smutek. Z nočního stolku vytáhla dvě fotografie. Na té první byla s Ronem a dcerkou v náručí. Oba se šťastně usmívali a Rose, kterou více než fotoaparát zajímal motýl poletující okolo její hlavy, máchala ručičkami ve vzduchu. Z druhé fotografie, která byla spouštěčem krize v jejich manželství, se na ni díval asi dvacetiletý mladík. Byl dokonale upravený, jediný plavý vlas netrčel mimo určený směr, strnulá tvář jen s chabým náznakem úsměvu a v bouřkově šedých očích nepřítomný výraz.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zumi Zumi | Web | 27. července 2015 v 12:23 | Reagovat

Řekla bych, že bys se sebou měla být spokojená - je to super! ;)

2 mamj mamj | 28. července 2015 v 3:46 | Reagovat

Komplexy Rona neopúšťajú ani keď je dospelý...inak prečo by ho vôbec malo zneisťovať pomyslenie na "mŕtveho" soka... Čo je to za chlapa, ktorý všetky problémy nechá riešiť žene... slaboch.

3 Siesina Siesina | 7. srpna 2015 v 13:05 | Reagovat

Absolutně úžasný! Chudák Harry, že se jeho nejlepší přátelé musí hádat i na jeho narozeniny...

4 Katy Katy | 17. srpna 2015 v 18:06 | Reagovat

ahoj, paci sa mi  zatial ta tvoja poviedka, len nas nenechavaj tak dlho cakat:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama