22. V rozpacích

17. srpna 2015 v 18:53 | Caph |  Lost in Léthé
Zase po nějaké době kapitola, nevím, jestli jsem s tím úplně spokojená, ale stejně málokdy přepisuju už hotové. Měla jsem teď čas si projít celou povídku znovu (což dělám nerada, jsem z toho totiž taky v rozpacích :D) a protože mě na to Šanička upozornila, opravit pár chyb - jak gramatických, tak menších dějových. Většina z vás si toho myslím nevšimne ani kdyby to přečetla znovu třikrát, takže se nemusíte bát, že něco měním :) Jen Šanička to samozřejmě odhalí ;)





22. V rozpacích


Z letaxové sítě vypadla chvíli po tom, co ztratila přehled, kam by mohli vlastně mířit. Obvykle barevné šmouhy doprovázené tlumenými hlasy napovídaly, že cestuje přes jednotlivé kouzelnické domácnosti, tentokrát ale po několika krbech hlasy ustaly a barvy kolem se staly ponuřejší a jednolitější. Horní žlab byl očividně v okruhu míst, kam lidé běžně letaxem necestovali.
Když se její tělo konečně ustálilo na jednom místě a rozvířený prach opadl dost na to, aby přes něj viděla, došlo jí, že jejich cílová destinace zdaleka nebyla pramálo často navštěvovaná jen letaxem, ale i jakýmikoli jinými prostředky. Byl to nejspíš venkovský dům, podle pohledu matnými okenními tabulkami obklopený lesem. Nános prachu a pavučin však jasně naznačoval, že v něm už řádku let nikdo nebydlel.
Automaticky se ze sebe pokusila setřást jemný popílek, ačkoli to zřejmě vůbec nebylo potřebné, a vystoupila na prošlapaný kobereček před krbem. To jméno jí pořád rezonovalo v hlavě, správná informace ale nechtěla naskočit. Byla si stoprocentně jistá, že o Horním žlabu četla v nějaké knize, která to ale mohla být? Muselo to být už dávno. Znovu se rozhlédla kolem a udělala několik opatrných kroků vpřed do chladné místnosti. Zdálo se, že je dům prázdný. Některé kusy nábytku byly pokryté látkou, snad aby se na ně neprášilo, a v prostoru nebylo známky po čemkoli osobnějším. Skoro jako by se majitel před několika lety odstěhoval a jen náhodou zapomněl dům nechat odpojit od letaxové sítě.
Zůstala stát na místě a bezděky dál pevně svírala svou hůlku. Odchod z Malfoyova bytu byl příliš rychlý. Neměla možnost nic promyslet ani si vzít cokoli ze svých věcí, hůlka byla to jediné, co při sobě momentálně měla. A na neznámém místě, osamocená, jí to nepřidávalo dvakrát na klidu. Několikrát se zhluboka nadechla, snažíc se uklidnit a plně si uvědomit, co se u Malfoye odehrálo, ale s každou vteřinou se zvedal jiný neklid - z toho, že Malfoy stále nepřicházel. Zapochybovala, zda udělala dobře, když ho poslechla, aniž by na něj počkala. Teprve když se otočila čelem ke krbu, vyšlehly z něj plameny a objevila se v něm mužská postava.
"Vzal jsem všechno důležité," vysvětloval Malfoy několik svazků pergamenů v náručí. "A zbytek zničil. Nehodlám tomu zmetkovi nechat jedinou stopu o našem pátrání."
Musela ocenit jeho chladnou hlavu, samé by jí to totiž nejspíš nedošlo. Kývla, a zatímco od Malfoye přebírala část nákladu, její oči se zatoulaly na zeď vedle krbu, kde za roh visela jediná osamocená fotografie.
"Už vím, co je tohle za místo!" zvolala vítězně při pohledu na pohyblivý obrázek, na němž stál zády k objektivu menší chlapík a rozhlížel se po exotické krajině kolem. "Tady se ukrýval Salvatore Aristo, mám pravdu?"
Blonďák nevěřícně zakroutil hlavou. "Nikdy nepochopím, jak můžeš všechny ty pitomosti nosit v hlavě."
"Není to pitomost," ohradila se ublíženě. "Salvator Aristo byl významný-"
"Jistěže byl," utnul ji Malfoy s potměšilým úsměvem ve tváři. "Všichni byli."
Jindy by se pravděpodobně cítila uražená, tentokrát však musela uznat, že si ji nejspíš dobíral oprávněně. Měli důležitější věci k řešení než historii slavných nebelvírských kouzelníků.
"Bystrozorské oddělení vede tohle místo jako jedno z potenciálních pozorovatelských míst. Ale od toho, co odtud Aristo odešel, tu nikdo z bystrozorů ještě nebyl. Měl jsem v plánu to Potterovi navrhnout jako záložní úkryt. Pochybuju, že si na tohle místo ještě někdo vzpomene."
Odložil všechno na povlak na křesle, postavil se doprostřed místnosti a začal hůlkou opisovat známé křivky. "Salvio hexia… Protego totalum…"
Hermioně se při jeho slovech připomenuly vzpomínky ze skrývání s Harrym a Ronem a její nálada poklesla. Znovu utíkali. Zatímco se ten člověk svobodně pohyboval po povrchu zemském, ačkoli na to vůbec neměl nárok, oni se schovávali kdesi v lesích. Připadala si jako zbabělec. Bezmoc a vztek v ní tiše kypěly, ale musela si připomenout, že nešlo jen o ni. Stále tu byl ten problém s Averym.
"Musíme dát vědět Harrymu," připomněla Malfoyovi.
Blonďák se ani nepozastavil ve své činnosti. "Potter počká," rozhodl. "V první řadě musíme promyslet, jak postupovat dál. Stejně je Štědrý den, Potter bude dnes těžko burcovat bystrozory."
Neutěšený stav prochladlého domku v ní vánoční náladu dvakrát nevzbuzoval a byla si jistá, že v Malfoyovi také ne. Ale nezdálo se, že by ho to tolik trápilo. Jakmile dokončil ochranná kouzla, přenesl do krbu několik vyschlých polínek z dřevníku a zapálil oheň.
"Bude to chtít pár kouzel, abychom tu mohli fungovat," rozhlížel se kriticky kolem. Teprve když otevřel jednu ze skříněk a vytáhl z ní lahev s jantarovou tekutinou, rozlil se mu tváří mírný úsměv. "Aspoň že základní věci tu najdeme," ušklíbl se spokojeně.
S přimhouřenýma očima sledovala, jak si Malfoy nalévá plnou skleničku, aniž by na zašlé sklo alespoň použil čisticí kouzlo.
"Jsi v pořádku?" pronesla opatrně.
Malfoy na ni upřel pichlavý pohled. "Ty se ptáš mě? Právě se tě pokusili otrávit," připomenul hořce, jako by na to snad Hermiona zapomněla.
Přistoupila k němu a vytrhla mu nenačatou sklenici z ruky. "Myslím to vážně, Malfoyi," trvala na svém a ignorovala jeho podrážděné zavrčení nad ztrátou alkoholu. "Vloupal se ti do bytu. Chápu, že jsi naštvaný, když se ti dostal do osobní sféry-"
"Posloucháš se vůbec někdy?" skočil jí do řeči prudce. Ustoupila o krok zpět s pocitem nevole, Malfoy ale na oplátku udělal dva kroky k ní. "Byla jsi u mě, aby nedostal další příležitost tě zabít, a po pár dnech na tebe čeká jed přímo u mé zasrané postele."
Rozuměla tomu, a tak jen mlčela. Nebyl naštvaný na ni, dával si za vinu, že se to vůbec stalo.
"Nebylo pro něj těžké si domyslet, žes mě k sobě vzal, když o nás dvou ví," snažila se umírnit jeho vztek. "Zvlášť po tom článku ve Věštci. A tvůj byt byl zabezpečený. Nemohl jsi víc udělat."
Odfrknul si a z jeho zaťatých pěstí odhadovala, že se jí uklidňování příliš nedařilo. "Zabezpečený," zopakoval po ní. "Ano, to k čertu byl. Žádné přemisťování do bytu. Ochranná kouzla proti vniknutí zvenčí, letax povolený jen pro Pottera a Blaise. Tak jak se do prdele dostal dovnitř?"
Otázka za milion galeonů, pomyslela si Hermiona.
"Myslel bych si, že to podělala správa sítě," uvažoval nahlas. "Pak bych se aspoň mohl postarat, aby je za to všechny vykopli z ministerstva. Ale ještě včera mi došly soví poštou tři dopisy o tom, že mám asi rozbitý krb, když se se mnou nedá spojit letaxem. Copak může být ten hajzl vážně tak dobrý, aby všechny zábrany zlomil?"
Neodvažovala se říct to nahlas, a stejně si byla jistá, že to Malfoy vyslovil jen jako řečnickou otázku. Samozřejmě, že se daly zlomit, každé kouzlo kromě toho nejnebezpečnějšího bylo možné nějakým způsobem obejít. Ale vyžadovalo to nebývale silného kouzelníka zdatného obvykle v černé magii, a ať Hermiona přemýšlela, jak chtěla, nikdo takový ji nenapadal.
"Myslím, že Cormaca můžeme vyškrtnout," usoudila. "Není špatný kouzelník, ale zase tak dobrý taky ne. A stejně to byla trochu střela od boku."
Nezdálo se, že by s ní Malfoy stoprocentně souhlasil, nic na to ale neřekl. Zatímco mlčel, jeho předešlá slova jí zněla v hlavě pořád dokola, a po chvíli v ní zažehla jiskřička podezření z jiného soudku.
"Nechci být paranoidní," začala opatrně, aby Malfoye nenaštvala. "Ale… co Astorie?"
Zamračil se a lehce potřepal hlavou v nesouhlasu, po několika vteřinách se mu však ta možnost zřejmě přestala zdát tak bláznivá. "Astorie…" řekl sám pro sebe v zamyšlení. "Mohla se dostat letaxem od Blaise, to je pravda. Nevěřím, že jí o nás Blaise řekl, ale vyloučit to taky nemůžu."
"Neznám ji," snažila se poněkud klidnit situaci. Nerada na kohokoli ukazovala prstem, když neměla proč. "Ale přinejmenším měla možnost dostat se do bytu."
"Totéž platí pro Weasleyovou," poukázal Malfoy, a k jejímu překvapení se zdálo, že mluví vážně.
"Ginny?" ujišťovala se, že dobře slyšela. "To je absurdní," zasmála se.
Malfoy se však nezdál být příliš pobavený. Vlastně ho ta myšlenka na první pohled zaujala. "Astorie nikdy nebyla na vaší straně, Weasleyová ano."
"Je to Harryho žena, Malfoyi!" připomínala, jako kdyby na tu maličkost snad mohl zapomenout. "A moje přítelkyně. Obnovila v BradavicíchBrumbálovu armádu, když jsme s Harrym a Ronem odešli, bojovala v Poslední bitvě… Ztratila tam bratra, pro Merlina!"
"To ji pořád nevylučuje," poznamenal, ačkoli se Hermioně zdálo, že jeho nadšení přece jen jejími slovy pokleslo. "Když nad tím tak přemýšlím, ta její nemoc už trvá podezřele dlouho. Zhruba tak od doby, kdy se o tebe ten člověk začal znovu zajímat."
"Ne, nerozumíš…" zakroutila hlavou, sama v té chvíli ovšem nejistá. Malfoy se na ni zkoumavě podíval.
"Není to Ginny," uťala příkře jeho dohady, že ji snad sama podezřívá. "Jen myslím, že má teď… možné jiné starosti," dokončila neurčitě. Nechtěla s Malfoyem rozebírat něco, o čem měla stále jen pouhé tušení.
Blonďák pokrčil rameny, stejně jako když mluvili o Cormacovi, a udělal několik kroků tam a zpět. Bylo jí jasné, že nikoho z nich nehodlá definitivně vyškrtnout z pomyslného seznamu - Cormaca, Astorii ani Ginny. Zřejmě však přinejmenším pochopil, že u ní mnoho zastání nenajde.
Posadila se na taburet, který mohl kdysi mít purpurovou barvu, a myšlenky jí na moment zabloudily k Ginny. Malfoyovy dohady byly absolutně nesmyslné, její vlastní jí ale vrtaly hlavou už dlouho. Proto nad nimi pochybovala - pokud by totiž byly pravdivé, očekávala jejich potvrzení mnohem dřív. Na druhou stranu si uměla představit důvody, proč se Ginny nechtěla o své tajemství zatím dělit, a to v ní udržovalo zvědavost.
Zvedla hlavu a zjistila, že se Malfoyovi přece jen podařilo ukořistit skleničku s whisky a otočit ji do sebe dřív, než mu v tom mohla zabránit. Naštěstí to ale vypadalo, že jeho hněv trochu opadl a logická konverzace ho uklidnila.
"Chci, abys teď byla chvíli otevřená možnostem," řekl po chvíli a upřel na ni oči. "Popřemýšlej znovu i nad Goldsteinem."
Možná to měla očekávat, přesto ji to ovšem překvapilo. A ne v dobrém smyslu. "Tady už jsme byli, Malfoyi," informovala ho poněkud chladně.
Blonďák však zavrtěl hlavou. "Není to o žárlivosti, tentokrát opravdu ne. Hledáme někoho, kdo mohl prolomit ochranná kouzla, a Goldstein pracuje pro skřety."
"Víš, že tráví většinu času na ministerstvu," odporovala mu. "Zvlášť po tom, co ho povýšili."
Malfoy překvapeně nadzdvihl obočí. "Goldsteina povýšili? Považoval jsem skřety za inteligent-"
Její varovný pohled ho umlčel. "No dobrá," obranně před sebe nastavil dlaně. "O to víc důvod o něm pochybovat, když se jeho kontakty na ministerstvu rozšířily. Podívej," snažil se jasně jít na ni tak, aby ho přinejmenším poslouchala. "Goldstein začínal u skřetů jako většina ostatních, mám pravdu? Pak musel projít jejich výcvikem, a ochranné mechanismy z toho dělají dobrou polovinu. Ze všech podezřelých by měl nejlepší předpoklady překonat zabezpečovací kouzla."
"Anthony už několik let sedí v kanceláři a vyjednává na ministerstvu skřetům obchody," snažila se vyzdvihnout důležité. "Pár měsíců výcviku před tak dlouhou dobou by ho nemohlo dostatečně připravit."
"Skřeti dokážou být tvrdí," oponoval jí Malfoy. "A ta profese mu tak jako tak nepřidává na reputaci. Většina lidí, co úspěšně pracují pro skřety, je stejně prohnaná jako oni sami."
"Většina," zopakovala důrazně, s myšlenkou nejen na Anthonyho, ale i Billa Weasleyho. Měla na jazyku dvacet dalších vět, které v její hlavě vyvracely Anthonyho potenciální vinu, věděla však, že ničím osobním Malfoye nepřesvědčí. Byla si zkrátka jistá, že nehledají Anthonyho. Protože kdyby to snad opravdu byl on, s nímž měsíc po měsíci uléhala do jedné postele s pocitem bezpečí, nemohla by už v životě nikomu opravdu věřit.

***

Malfoy byl pevně rozhodnutý s nikým nekomunikovat, dokud se jeho sově, kterou šťastnou náhodou toho dne vyslal na Malfoy manor, nepodaří je najít. Nebyla si jistá, jak daleko vlastně jsou, ale přesto tušila, že dřív než za den či dva Harrymu žádnou zprávu nebude moct odeslat. Upřímně doufala, že Harry zjistí pokud možno co nejpozději, že s Malfoyem zmizeli. Poslední, co si přála, bylo zničit jemu a Ginny těch pár dní klidu.
Nakonec se pak spokojila s kontrolou ochranných kouzel kolem domu, než poslechla Malfoyovo naléhání a šla se prospat. Nepřipadalo jí fér, že Malfoy stráví kvůli svým obavám o bezpečnost celou noc vzhůru na hlídce, zatímco ona bude podřimovat v posteli. Blonďák jí však důrazně připomenul, že nebýt Harryho, ještě pořád by nejspíš ležela na nemocničním lůžku, a uplatil ji tím, že jí dovolil ještě před spaním projít část pergamenů, které vzal s sebou ze Zabiniho bytu.
Ačkoli se na jejich čtení soustředila špatně jako nikdy předtím, zabíhajíc myšlenkami od Anthonyho přes Ginny až po Malfoyův dárek a vzpomínku, ve spánku jí to očividně zabránit nedokázalo. Ráno se probrala na rozlámané posteli, která v ní okamžitě probudila stesk po královském spánku u Malfoye, a s obličejem zabořeným v pergamenech. Ranní světlo v pokoji nemilosrdně odhalovalo množství rozvířeného prachu, a když Hermioně došlo, že je pětadvacátého prosince, pochmurná nálada se jí vrátila.
Malfoyovi se během noci podařilo zbavit většinu pokojů největšího nepořádku, přesto po jejich předchozím útočišti působilo všechno omšele a zpustle. Nařídila mu, aby se s ní na pár hodin vystřídal, a vlastní hlídání si krátila podobným průzkumem. Našla po Aristovi ještě pár věcí, většinou jen nepotřebného haraburdí, ke svému překvapení však zjistila, že jedno ze zrcadel v obývacím pokoji je ve skutečnosti slídivé kukátko. Stíny v polámaném skle se zdály vzdálené a neurčité a Hermiona přemýšlela, čí nepřátele nyní vlastně ukazuje.
Oheň v krbu hořel celou noc, dům se ale přesto nedařilo ani částečně prohřát. V tenkých kalhotách a tričku, v nichž opustila Zabiniho byt, by už dávno promrzla, kdyby kolem sebe magií neustále neudržovala bublinu teplejšího vzduchu. A to nejen že jí značně překáželo v dalších činnostech, ale především ji to nad míru vysávalo. Teprve kolem jedenácté hodiny dopoledne našla v jedné ze skříní obrovský chundelatý svetr, který jí jako jedna z mála věcí na tom místě přišel vhod. Dokončila v něm pár kouzel uvnitř domu, a protože oknem prosvítaly slabé sluneční paprsky, rozhodla se odejít na chvíli ven.
Jediné myšlence se totiž celý večer i ráno vyhýbala, a jakkoli to bylo nesmyslné, teprve oddělená od Malfoye několika zdmi si dovolila ji pustit dál. Líbilo se jí to. Nebyl to ani v nejmenším plán, ale ten polibek se jí líbil. A považovala to za selhání, selhání na celé čáře. Nemělo v tom být nic romantického ani sexuálního, jen viděla jeho stesk a bolest a měla pocit, že musí něco udělat. Ale měl to být jen náznak dobré vůle učiněné vůči Malfoyovi, nic z její strany. Namísto toho v ní ale ta vzpomínka vyvolávala jemné mravenčení, a to rozhodně neměla. Byl to zkrátka špatný nápad, usoudila po chvíli uvažování. Líbat se s kýmkoli, když to nemělo být opravdové, když byly mezi nimi věci tak komplikované a když jakékoli podobné gesto mohlo být druhou stranou chápáno velmi nebezpečným způsobem. A zejména, když tou druhou stranou byl Malfoy.
Nakonec ji z přemítání o tom obzvlášť špatném rozhodnutí a nekonečném hodnocení podezřelých, které částečně potlačovalo pocit nicnedělání a nemohoucnosti, vysvobodila velmi prostá věc - metr a půl vysoký smrček u plotu z polorozpadlých kůlů. Šance, že tu někdy Aristo trávil Vánoce, byly mizivé, přesto si Hermiona pomocí hůlky vystačila s tím, co v domě našla. A na těch několik desítek minut, kdy svůj čarodějný um vkládala do přeměňování zbytečností v roztodivné vánoční ozdoby a jejich věšení na stromek, si obklopená vůní čerstvého jehličí prožila alespoň střípek Vánoc.

***

Vrzání dřevěné podlahy v patře Hermioně o dvě hodiny později naznačilo, že je Malfoy vzhůru.
"Na té podělané posteli se nedá spát," zabručel nevrle, zatímco scházel po točitých schodech dolů. "Kdybych věděl, jak to tu vypadá, ani by mě nenapadlo sem přijít."
Pomyslela si, že trochu přehání, po komfortu Zabiniho bytu se ale nešlo divit.
"Nevím, co budeme jíst," houkla na něj výsledek vlastního pozorování. V kuchyňce sice našla nějaké nádobí, potraviny ale samozřejmě neměli. A přestože stres zřejmě blokoval hlad, technicky už toho dne vynechali dvě jídla.
Malfoy se to zdá se uvědomoval také. "Myslím, že přivolám Miney," oznámil jí a z tónu jeho hlasu rozpoznala opatrnost. "A než znovu začneš - je to nejbezpečnější způsob, jak sem dostat jídlo."
Věděla, že má pravdu, i když se jí to nelíbilo. Měla v úmyslu pokusit se navrhnout nějakou přijatelnou alternativu, ale Malfoyovo tiché uchechtnutí za jejími zády ji vyrušilo.
"Co to máš na sobě?" nesnažil se skrýt pobavení.
Přejela svetr pohledem, připravená ho hájit. "Sluší mi," informovala ho sebejistě.
Malfoy se ušklíbl a propaloval k její nevoli oblast jejího hrudníku. "Nemáš tušení, co ti sluší, Grangerová."
Ani se nesnažil předstírat nevinnost té poznámky, přinejmenším však neočekával žádnou reakci. Paradoxně to však ukolébalo její pozornost natolik, že si nevšimla změny jeho výrazu doprovázené váhavým přešlápnutím.
"Nemusela jsi to dělat," podotkl uhlazeně a jediný pohled na jeho tvář jí stačil, aby poznala, o čem mluví.
Zamrkala, překvapená tím, že celou věc s polibkem opravdu znovu otevřel. "Já vím," opáčila, ale nejistota v hlase ji prozrazovala.
"Nemáš vůči mně povinnosti," konstatoval. "Nechci, aby sis to myslela."
Předpokládala, že nemá na mysli jakékoli závazky, protože na věci týkající se jí a Anthonyho reagoval naopak bouřlivě. Mluvil jen o tom fyzickém. A samozřejmě, že to věděla. Ale žádná odpověď by přesně nevystihovala, proč to přesto udělala.
Nejspíš čekal, že ještě něco řekne. Ona to však ani po několika vteřinách ticha neudělala, a když k ní následně s nečitelným výrazem přistoupil blíž a natáhl k ní ruku, byla si na okamžik jistá, že ji hodlá políbit znovu. Zůstala stát přikovaná na místě s jedinou myšlenkou, a to že nebylo dobré, aby se to stalo. Ale přesto proti tomu nic neudělala, a zatímco Malfoy jí stále hleděl do očí, její pohled poklesl a zůstal v očekávání viset na jeho rtech.
Ucítila, jak vzal její dlaň do své a jemně ji stiskl, a následující vteřina stačila k okamžitému pochopení, že jeho úmysly vyhodnotila naprosto chybně. To bylo vše, co chtěl udělat. Jen prosté děkovné sevření dlaně. Ale ve chvíli, kdy spěšně zvedla oči zpět nahoru, už bylo jasné, že je pozdě. Všiml si jejího pohledu a nyní ji jeho šedé oči tázavě propalovaly.
"Půjdu projít zbytek těch pergamenů," vyhrkla polohlasně a nechala jeho ruku sjet z té své.
Nijak jí nebránil, ale ani neodpověděl. A ačkoli se po cestě nahoru ani jednou neotočila, byla si jistá, že ji celou dobu pozoroval.

***

Neměla v nejmenším v plánu skutečně cokoli zkoumat, vlastně si ze všeho nejvíc přála přijít na kouzlo, které by donutilo její ruku dát si facku za vlastní hloupost. Sotva za sebou však zaklapla dveře pokoje, všimla si tlumeného ťukání na okenní tabulku.
Otevřela okno a dovnitř vlétl puštík, kterého ještě nikdy neviděla. Pohledem se pokusila zjistit, zda není na dopisu ministerská pečeť, než ruličku pergamenu přece jen vzala a rozmotala. Byl to dopis od Anthonyho.


Drahá Hermiono,

děkuju za Tvé přání k Vánocům. Jsem rád, že sis na mě vzpomněla. Doufám, že si sama užíváš klidu a sváteční nálady v okruhu svých blízkých. Sama víš nejlíp, že si zasloužíš pořádný odpočinek.
Mé Vánoce jsou poněkud prosté, před několika dny jsem se totiž přestěhoval do bytu, o kterém jsem ti říkal. Vypadá to tu asi jako první týden po tom, co jsme si tehdy pronajali byt, vzpomínáš si? Krabice všude kolem. Dá se říct, že mi teď plány moc nevychází, dokonce i Terry s Michaelem mi dali košem - Melinda chudáka Terryho donutila strávit celé svátky u její matky a Michael se doma pořád vzpamatovává z toho útoku v Azkabanu. Za pár dní by se ke mně měl alespoň připojit jeden starý přítel, máme od našeho posledního setkání co dohánět.
Možná to byl jen dojem, ale zdálo se mi, že byla Tvá slova záměrně obezřetná. Opravdu to nebylo potřeba, Hermiono. Myslím, že tuším správně, čím si procházíš - dobře Tě přece znám. Pochopil jsem, co ses mi naposledy snažila říct tím, že není správný čas. Můžu Tě jen ujistit, že trvám na tom, co jsem sám říkal - zasloužili bychom si ještě jednu šanci. A pokud mi ji někdy poskytneš, můžu tě ujistit, že tentokrát to nezkazím.

S přátelským pozdravem,

Anthony

P.S. Doufám, že Tě má nová sova najde.


Srolovala dopis zpět do ruličky a s povzdechem se posadila na postel. Tušila, že Anthony to úplně nevzdal, a teď to měla potvrzené. Na tváři se jí zformoval drobný úsměv, když si vzpomněla na jejich stěhování - ty dny se hádali jako nikdy předtím, ale jakmile bylo všechno hotové, ani trochu nelitovali. Tedy alespoň do jejich rozchodu, ten na to samozřejmě vrhl stín. Bylo to poprvé, kdy skutečně bydlela s mužem.
Možná kdyby měla zkušeností víc, nezachovala by se tak proklatě hloupě jak před chvílí, zlobila se na sebe. Jak si mohla myslet, že ji chce Malfoy políbit? Už to sice jednou ve chvíli překvapení udělal, ale to stále neospravedlňovalo její chování. Neměla to být první věc, kterou od něj očekávala, pro Merlina. A především neměla namísto opatrného útěku, který by jediný byl logický, začít hypnotizovat Malfoyovy rty. Nebylo pochyb, že pochopil, na co myslela, a rozhodně přece nechtěla podporovat další vynucené polibky.
Pružiny zaskřípaly, když se zvedla z postele, a zavrtěním hlavou odehnala ty myšlenky. Zapomenout bylo to nejlepší, co mohla dělat. Klekla si k prádelníku v rohu místnosti, vytáhla spodní zásuvku a schovala dopis za staré ložní prádlo. Zapomenout na všechno příliš složité.

***

Malfoy splnil, co slíbil, a skutečně Miney brzy přivolal. Objevila se v pokoji tak znenadání, že Hermioně málem přivodila infarkt, a ustavičně nosila jeden talíř za druhým, dokud jí to Hermiona přímo nezakázala. Stejně si byla jistá, že skřítku navedl Malfoy. Když se dveře přesto o něco později znovu otevřely, Hermiona se v očekávání Miney ani neobtěžovala zvednout oči od pergamenů.
"Vím, že ti to pan Malfoy nakázal, Miney, ale opravdu nic dalšího nepotřebuju," snažila se působit neústupně.
"Dá přednost mému rozkazu před tvým," ozval se sebejistý hlas.
Pozvedla hlavu a okamžitě toho zalitovala. Dveřmi do pokoje ležérně vplul Malfoy, s ničím jiným než ručníkem kolem pasu.
Uhnula očima do prázdna, ale ten obrázek už stejně měla v hlavě. Okamžitě se jí vybavila jeho vzpomínka na den, kdy je Blaise vyrušil při dostaveníčku ve vaně, a její mysl nemohla nic jiného, než ty dva výjevy porovnat. Až na to, že tehdy Malfoy přímo vylezl z vody a tu a tam na něm zůstaly chomáčky pěny, byly pozoruhodně podobné. Živá zkušenost však v Hermioně vzbuzovala několikanásobnou dávku nepohodlí.
"Co to děláš, Malfoyi?" obořila se na něj a pozvedla oči zpět, snažíc se pozorovat jen jeho výraz a zbytek ignorovat.
"Co máš na mysli?" tvářil se naprosto nezaujatě.
"Jsi polonahý," konstatovala očividné. Byla si jistá, že za tím klidným výrazem se nedočkavě skrýval úšklebek, a to ji iritovalo.
Malfoy obešel postel z druhé strany a odložil si hůlku na polštář. "Tak to bývá, když si člověk dá sprchu," poučil ji blahosklonně. Prohrábl si rukou mokré vlasy a svaly na zádech se jemně napjaly.
"Je tu pořád zatracená zima," připomněla mu s jasnou nelibostí v hlase. Nevěřila, že to bylo jen tak - snažil se ji uvést do rozpaků schválně.
Otočil se na ni, jen aby ji přejel zkoumavým pohledem. "A stejně se červenáš, Grangerová."
Nejspíš to byla pravda, a po jeho poznámce zrudla ještě víc. Na moment znovu sklopila oči, ale když si uvědomila, jak defenzivně se chová, zase je zvedla. Neměla přece důvod cítit se nesvá. Bylo snad přirozené se červenat, když se před vámi objevil někdo opačného pohlaví, a k vaší smůle nevypadal bez trička špatně.
Urputně mu dál hleděla do očí, odmítajíc se vzdát a dát najevo, že se mu jeho kousek daří. Nakonec ale přece jen vyhrál, když se mu mihl tváří očekávaný úšklebek těsně před tím, než povolil uzel na ručníku a nechal ho bez ostychu spadnout na zem. V takové hře pokračovat vážně nehodlala, takže s otočenou hlavou jen naslouchala tomu, jak si obléká kalhoty.
"Zbytečně to dramatizuješ, Grangerová," zhodnotil Malfoy situaci a sebral z postele i připravené tričko. Přetáhl si ho přes hlavu, vzal zpět svou hůlku a zamířil ke dveřím. "Viděla jsi už přece mnohem víc," upřel na ni významný pohled.
Měla chuť něco odseknout, ale všechna slova se jí jen neschopně převalovala na jazyku. Možná svým posledním jemným úšklebkem reagoval právě na nedostatek Hermioniných slov, přísahala by však, že v tom byl i kus jakési výzvy. A sotva se za ním zaklaply dveře, Hermiona ztěžka polkla při němé otázce, zda svým civěním na jeho ústa před pár hodinami nespustila něco mimo svou kontrolu.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zumi Zumi | Web | 17. srpna 2015 v 23:30 | Reagovat

Juchůůůůůůů!!! Další díl! ^^ Jsi génius, abys věděla, a měla bys být spokojená! :D (a taky už bys měla odhalit, co je s tou Ginny, pěkně mi to vrtá v hlavě XD) Tvoje povídky jsou prostě dokonalý - trochu pozměň jména a prostředí, aby neotravovali kvůli autorským právům, a klidně to můžeš vydat knižně. ;) Těším se na pokračování. :)

2 Šanička Šanička | 18. srpna 2015 v 7:43 | Reagovat

Boží!!! Chybičky jsi velice pěkně zamaskovala :D A teorie se mi potvrzuje! A doufám, že příště se už některý z nich neudrží :P

To Zumi: pokud chceš vědět, co je s Ginny, doporučuji přečíst povídku od začátku :))

3 Caph Caph | 18. srpna 2015 v 9:00 | Reagovat

:D Tím ji netrap, stejně se to už brzo dozvíte :)

4 Zumi Zumi | Web | 18. srpna 2015 v 12:21 | Reagovat

[2]: Já si to chci přečíst znovu od začátku už šíleně dlouho, hrozně mě rozčiluje jenom vědomí, že jsem za tu dobu už šílenou spoustu věcí (a navíc důležitých) musela zapomenout. :D Ale (no, asi nemá cenu hledat výmluvy) lenost mě zatím na celý čáře poráží. :D

[3]: Teda za trápení bych to určitě neoznačovala. ;)

5 Nicole Nicole | 20. srpna 2015 v 10:41 | Reagovat

skvělý díl!! vážně dokonalý, těším se na další:))

6 mami mami | 4. září 2015 v 6:28 | Reagovat

...sa až trasiem od radosti, že je tu pokračovanie! Tvoju poviedku je radosť čítať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama