23. O jednoho víc

31. srpna 2015 v 22:01 | Caph |  Lost in Léthé
Tak je tu další kapitola :) Abych pravdu řekla, měla jsem ji už přes týden hotovou, ale čekala jsem, jestli si něco nezvládnu zase "nadepsat". Samozřejmě nezvládla, takže s další budu teprve začínat, ale tuhle jsem se rozhodla sem rovnou hodit. Děkuju za čtení i za komentáře :)



23. O jednoho víc


V jistotu se její tušení přeměnilo do konce následujícího dne. Malfoy si s ní hrál. A mohla si za to sama.
Nebylo vážně ani potřeba, aby něco říkal, ačkoli sem tam stejně prohodil dvojsmyslnou poznámku. Úplně stačil způsob, jakým si ji měřil pokaždé, když spolu byli v místnosti. Jako by jí říkal, ať si poslouží a pro ten polibek, který včerejšího dne očekávala, si bez obav přijde. Věděl moc dobře, že nic takového Hermiona neudělá, ale zřejmě zkoušel, jak efektivní jeho provokace jsou a kolik studu z ní dokáže vykřesat. Sama by té dávce nevěřila. Navíc měly však jeho mnohoznačné pohledy jeden důsledek, který nejspíš Malfoy nezamýšlel, nicméně jejich výsledek by ho jistě velice těšil. Připomínaly jí celou řadu Malfoyových vzpomínek, kdy byly podobně vševědoucí a vyzývavé výrazy prvním krokem vedoucím do společné postele.
I když však Hermiona věděla, proč ji Malfoy tak pokouší, nemohla s tím nic dělat. Jakýkoli náznak toho, že by měl přestat, by totiž nepochybně vedl k otázce na onen očekávaný polibek. A ona sama pro to neměla vysvětlení, natož takové, které by Malfoye dokázalo odradit. Neodtáhla se, a to skutečně znamenalo jen jednu věc - že by se tomu polibku nebránila. Připadala si jako pubertální nána. Nezáleželo na tom, jestli se jí ty dva předchozí polibky líbily, dokonce ani na tom, jestli si to hodlala přiznat anebo to dál zapírat. Byli v situaci, kterou si ani jeden nezasloužil, a neměla ji dělat ještě těžší hloupými rozhodnutími. Celou dobu se snažila najít kompromis mezi tím, jak Malfoye zraňovat co nejmíň a zároveň si držet odstup, který se mezi nimi zdál přirozený, a teď to svou pošetilostí zničila.
Takže se snažila jeho pokusy vyvést ji z rovnováhy ignorovat, protože to byl jediný způsob, jak věci nekomplikovat ještě víc. Ale stejně jen navenek hrála nevědomost a nezájem, a Malfoy moc dobře věděl, jak mizerná herečka byla.

***

Malfoyova sova dorazila z manoru už zrána a sotva dostala příležitost se trochu napít, poslal ji blonďák s dopisem pro Harryho. Pro případ, že by ji někdo odchytil, popsal do dopisu jejich polohu tak složitou hádankou, že měla Hermiona vážné pochyby, zda ji Harry vůbec dokáže rozkódovat. Malfoy se ale zdál být jistý, že to Harry pochopí, a dokonce si ani nemyslel, že bude Harry zpochybňovat Malfoyův zákaz cokoli říkat Ginny. Na konci dopisu Harrymu navrhl zkombinovat přemisťování, mudlovskou dopravu a koště, aby mohl zaručit, že nikomu nevědomky neukáže cestu. Těžko se Hermiona Malfoyovi snažila vysvětlit, že s koštětem v mudlovském autobuse Harry s nenápadností moc neuspěje.
Nakonec se Harry rozhodl postupovat podle instrukcí alespoň částečně, když ho našli obcházet v okolí domu, který pod ochrannými kouzly neviděl, s koštětem v ruce. Uklidňoval podezřívavého Malfoye celou cestu od hranic pozemku až ke dveřím, a několikeré přemístění s následnou cestou na koštěti Malfoy nakonec uznal za dostatečně opatrné.
"Bystrozorové zkontrolovali váš byt," obrátil se Harry na Malfoye, zatímco se usazoval do křesla. "Stejné jako v Azkabanu, nic za sebou nenechal."
"To se dalo čekat," kývla Hermiona smířeně. Malfoy se oproti ní tvářil značně nerudně.
"V tom čaji byl výluh z rozpuku," zamračil se Harry a nervózně poklepával prsty o dřevěnou opěrku. "Kdybys ho vypila a Malfoy si toho nevšiml okamžitě, zabil by tě."
Možná jí měl přejíždět mráz po zádech z toho, že znovu unikla smrti, Hermiona ale především s napětím pozorovala Malfoye.
"Něco dobrého nebo aspoň nového bys neměl, Pottere?" utrousil blonďák mezi zuby.
Harry jen zavrtěl hlavou. "Bystrozorům to neříkám, ale jsme v mrtvém bodě. Kontrolují ještě pár věcí, ale nemyslím si, že to k něčemu povede. A upřímně, tyhle dny jejich pracovní nadšení taky není největší."
"Tak za co jsou placení, do pekla?" odfrkl si Malfoy zlostně.
Hermiona Harryho naopak pohledem uklidňovala. "Chápu to. Nakonec ani neznají celý příběh, část z nich může klidně věřit těm pomluvám z Věštce."
Ačkoli se to Harry pokoušel nedat najevo, bylo jí jasné, že měla pravdu. "S Malfoyem jsme trochu přemýšleli, povyprávíme ti o tom," posunula téma o kus dál.
Harry se zdál být teoriemi o Cormacovi a Astorii trochu zaskočený, slíbil ale, že se na ně podívá, stejně jako na Anthonyho. O Ginny přirozeně nepadlo ani slovo, ačkoli měla v jisté chvíli pocit, že nad tím Malfoy přemýšlel. Zpražila ho však pohledem tak prudkým, že i Harry si toho všiml.
"Jak spolu vlastně vycházíte?" podíval se s přimhouřenýma očima na Malfoye a z tónu jeho hlasu bylo poznat, že tu otázku pokládá jako jeho nadřízený.
"Nebuď pořád tak zasraně ochranitelský, Pottere," dal Malfoy jasně najevo, co si o tom přístupu myslí. "Grangerová je velká holka, umí si poradit."
"To vím," pousmál se Harry s jiskřičkami v očích, ale stále pozoroval napětí mezi Malfoyem a Hermionou. I cizinci by muselo být jasné, že mezi nimi probíhá nějaký typ tiché konverzace, Harry si ji však naštěstí vyhodnotil jako nevyslovené urážky.
"Dobře," pokrčil nakonec rameny. "Chtěl jsem si s vámi oběma promluvit už jen o jedné věci, která mě vlastně napadla cestou sem. Jak moc důvěřuješ své skřítce, Malfoyi?"
Oba ta otázka zaskočila. "Zatím jsem neměl důvod o ní pochybovat. Proč?"
Harry se zamračil a Hermiona okamžitě věděla, co se mu honí hlavou.
"Tak to tedy ne," zastavila ho rezolutně, ještě než mohl začít mluvit. "Nezkoušejte to hodit na Miney!"
Její zloba Malfoye postrčila správným směrem. "Myslíš si, že v tom má prsty?"
"Netuším," zavrtěl Harry hlavou. "Ale je to domácí skřítek, mohla se přemístit i přes zábrany. Stejně jako tehdy, když nás Dobby zachránil z Malfoy manor."
K Hermionině překvapení mezi Harrym a Malfoyem nezavládlo žádné obviňující ticho, stejně by ho ale hodlala přerušit. "No jistě, proč neobvinit domácího skřítka?" optala se sarkasticky. "To se přece vždycky hodí-"
"Hermiono," zastavil ji Harry klidně. "Nikdo se ji nesnaží obvinit. A snad mě znáš, jsem ten poslední, kdo by chtěl ubližovat skřítkům. Jen mě napadlo, že přemisťování skřítků je také způsob dopravy, a ještě nikdo z nás si to neuvědomil."
"Prověřím to," ujal se Malfoy slova dřív, než mohla Hermiona začít znovu kypět vzteky. "K nikomu jinému už vázaná není, musí mi říct pravdu."
Stále na ní musela být vidět zlost, proto ji Harry uklidňoval chlácholivým pohledem. Zároveň z něj ale pochopila, že s ní chce Harry nejspíš chvíli mluvit i o samotě, a Malfoy to zjevně pochytil také.
"Zajdu pro ty složky," informoval je do ticha. "Ale nezapomeň, Pottere - jsou jen pro tebe. Jestli je necháš někde povalovat a přijdu na to, při první příležitosti tě prokleju."
Harry se jen ušklíbl, jako kdyby to od Malfoye slyšel každý den a nic si z toho už nedělal. Počkal, až se seshora ozvalo tlumené bouchnutí dveří, a teprve pak promluvil.
"S Averym je to špatné," šel tiše rovnou k věci. "Vůbec netušíme, jak a kam z Azkabanu zamířil. A vlastně nevím, co by bylo lepší. Pokud zmizel ze země, bude jeho hledání mnohem těžší, na druhou stranu by se ale mohl pokoušet splynout s davem a nedělat problémy. Jestli je v Británii, časem ho někdo pozná a oznámí to. On ale moc dobře ví, že po něm jdeme, takže pokud tu zůstal, bojím se, že něco chystá."
"Myslíš, že by mohl jít po Malfoyovi?" obávala se.
"Po Malfoyovi, ostatních smrtijedech, co nebyli odsouzení, po bystrozorech…" vypočítával Harry trudně. "Nezvládneme hlídat všechny."
Přemýšlela, jestli ji vůbec v dohledné době čeká nějaká dobrá zpráva. "Už se to dostalo ven?" optala se.
"Zatím ne," zakroutil hlavou. "Všichni mají přísně zakázáno o tom mluvit. Je úplně jasné, že jakmile se o tom začne psát v novinách, Avery radši zaleze někam do díry a šance ho chytit bude minimální. Ale je to jen otázka času, nakonec to někudy stejně proteče."
"Nevím, jestli od Malfoye všechno udržím stranou," přemýšlela Hermiona zachmuřeně. "Denního věštce zvládnu, ale pokud mu někdo napíše, těžko můžu ten dopis sebrat a hodit do ohně."
Harryho výmluvný pohled jí naznačil, že se mu ten nápad nezdá až tak bláznivý.
"Harry!" okřikla ho tiše. "To přece nejde."
"Neříkám, že to musíš udělat," pozdvihl obočí. "Jen že já bych se toho neštítil."
Malfoyův hněv, který si představila, ji od toho odrazoval dostatečně. Na druhou stranu si však ani troufala myslet na to, že by se Malfoy dozvěděl pravdu. Nejspíš to byla časová bomba.
"Hermiono, co si myslíš o Anthonym?" změnil Harry téma a jeho výraz změkl. "Vážně věříš, že to může být on?"
S povzdechem si promnula unavené oči. "Ne, Harry, nevěřím. Ale nevím, jestli se dá mému úsudku ohledně Anthonyho stoprocentně důvěřovat."
Harry nepatrně přikývnul. Smutně se pousmála a pozorovala ho, zatímco byl on zřejmě myšlenkami stále u Anthonyho. Na rozdíl od Malfoye Harry očividně chápal, proč je pro ni tak těžké Anthonyho podezřívat, a za to si ho nesmírně vážila. Malfoy ji vždycky bral za naivní, ona se tomu ale bránila. Nebylo přece naivní lidem důvěřovat.
Harryho pohled se ani po chvíli ticha nezdál pokojnější, ačkoli si Hermiona nemyslela, že ještě přemítá o Anthonym. Něco mu dělalo starosti, a přestože si právě vyslechla několik opravdu špatných novinek, měla tušení, že nejde ani o jednu z nich. Přesvědčoval ji o tom tentýž střípek bezvýchodnosti, který u něj viděla před nějakou dobou na ministerstvu.
"Jak se má Ginny?" rozhodla se nahodit opatrně mušku. Zvědavost jí už příliš dlouhou dobu nedávala spát.
Urychleně zvedl oči a jen jí tím potvrdil, že se trefila do jeho myšlenek. "Dobře," odpověděl automaticky. "Večeře u Weasleyových jí prospěla, už týdny se těšila, až na chvíli vypadne z domu. Mimochodem, všichni tě pozdravují. Řekl jsem, že trávíš Vánoce u otce."
Trochu ji zamrzelo, že každoroční vánoční večeři u Weasleyových tento rok promeškala. Ale Harryho chmury její vlastní odsouvaly do pozadí. Měla na jazyku otázku, která ji tak dlouho pálila, při pohledu na Harryho jí však vnitřní hlásek říkal, že bude nejlepší, když nechá všechno na něm. A po dalších několika tichých sekundách, kdy její přítel nervózně zíral na vlastní dlaně, opravdu zvedl oči s výrazem odhodlání.
"Vlastně jsem ti chtěl něco říct," zvýšil ještě na okamžik očekávání a na tváři se mu objevil jemný úsměv. "Ginny je těhotná."
Radostně vydechla a natáhla se k Harrymu, aby ho objala. "To je báječné!" zvolala, pevně svírajíc jeho paže. Odtáhla se, aby mu s úsměvem pohlédla do tváře, a Harrymu stačila chvilka, aby ji správně odhadl.
"Jak dlouho už o tom víš?" zajímal se s pobaveným úšklebkem.
"Nevím," odpověděla popravdě. "Ale měla jsem svoje tušení."
Z jeho výrazu bylo jasné, že ho to od Hermiony vůbec nepřekvapilo. Nechal ji, aby ho ještě jednou objala, a zatímco se znovu usazoval do křesla, Hermiona si uvědomila, proč měla takový pocit lehkosti. Toto byla totiž konečně dobrá zpráva, a navíc vyřešení jedné malé záhady kolem ní, jejíž rozuzlení bylo veselé.
"Kolik měsíců už to je?" zeptala se Hermiona a sama se usadila.
"Skoro čtyři," pousmál se Harry znovu. "Ze začátku si Ginny myslela, že se jen zbytečně stresuje kvůli ničemu. Neplánovali jsme to totiž, víš? Nechtělo se jí tomu věřit," pokrčil rameny a Hermiona si připomněla Harryho vzpomínku na ministerský večírek, v níž Ginny tak zaváhala nad skleničkou šampaňského. Možná ji právě tam poprvé napadlo, že by mohla být těhotná.
"A od kdy jste si byli jistí?" vyzvídala dál.
Harry si postrčil brýle blíž ke kořeni nosu. "Od toho dne, kdy bylo Ginny špatně a nemohla jít na ples. Pořád si myslela, že jen něco chytila, chovala se ale podezřele nervózně. Nakonec mi řekla, co se děje, a ještě ten večer jsem ji přesvědčil, aby si udělala test. Myslím, že z toho byla tak vykolejená, že si ho dlouho udělat nechtěla. Nejspíš se na tu možnost potřebovala nejdřív trochu připravit."
To byl rozhodně důvod, který se dal odpustit, říkala si, když zavzpomínala na své osamocení na plese. Harry se odmlčel a znovu se zahleděl kamsi do rohu místnosti. Mírný úsměv na jeho tváři přetrvával, ale starost v očích mu příliš neodpovídala, a Hermiona si už byla jistá, proč tomu tak je.
"Harry?" oslovila ho, aby zaujala jeho pozornost. Upřel na ni oči a ona mu věnovala ten nejpevnější pohled, jaký svedla. "Budeš skvělý táta."
Očividně to bylo přesně to, co Harry potřeboval slyšet, aby shodil křehkou masku sebejistoty. Naplno nechal průběh všem obavám, které na něm Hermiona poznávala pokaždé, když poslední týdny zabrousili k Ginny, a těžce vydechl.
"Jak to můžeš vědět?" zakroutil hlavou v lehkém zoufalství. "Není to tak, že bych nebyl rád, Hermiono. Jsem nadšený, vážně," usmál se. "Vždycky jsem chtěl mít rodinu, a vím, že Ginny bude prostě úžasná. Ale myslel jsem, že budu mít ještě dost času se s tím srovnat, a nevím, nějak se připravit-"
"Nejsem si jistá, jestli se na rodičovství jde opravdu připravit," poznamenala věcně.
Harry zakroutil hlavou. "Já o tom nic nevím, Hermiono," vyznával se otevřeně. "Nemám žádný skutečný příklad, žádné vzpomínky nebo zkušenosti. Strýc Vernon mi ukázal, jak se to dělat nemá, ale i bez něj bych věděl, že se děti nezavírají do přístěnků pod schody," konstatoval hořce. "Dokonce ani se Siriusem jsem neměl dost času… A totéž se kvůli mně stalo Teddymu. Jak bych vůbec mohl být dobrým otcem?"
"Remus a Tonksová jsou mrtví kvůli Voldemortovi, ne tobě," opravila ho rázně. "A právě na Teddym se ukazuje, že se nemáš čeho bát," zasmála se něžně. "Jsi s ním skvělý, bez ohledu na to, jaké bylo tvoje dětství. Teddy tě zbožňuje, copak to nevíš? A tvoje dítě tě bude milovat ještě víc," stiskla jeho ruku v rozhodném gestu. "Nemáš se čeho bát, Harry. To maličké si nemohlo přát lepší rodiče, než budete ty s Ginny."
Vděčně jí hleděl do očí a s úsměvu na jeho tváři poznala, že její slova nevyzněla naprázdno. Měla v úmyslu ho ještě jednou obejmout, ale zavrzání podlahy je upozornilo, že už nejsou sami.
"Pottere," oslovil Harryho Malfoy poněkud prázdným tónem. "Gratuluju."
Otočila se na blonďáka a došlo jí, že minimálně poslední větu jejich rozhovoru zaslechl a správně pochopil. Harry jen pokýval hlavou. "Díky, Malfoyi."
Uvolnila Malfoyovi cestu, aby se mohl protáhnout mezi stolkem a křeslem a podat Harrymu náruč pergamenů, a v mihotavém světle se jí Malfoyova tvář zdála úplně jiná, než jakou ji znala. Bez náznaku vždy číhajícího úšklebku.
"Už půjdu," obrátil se na ni Harry naposledy. "Vyřídím Ginny pozdravy."
Přikývla a s úsměvem ho doprovodila ke dveřím, kde na něj čekalo jeho koště. Přemýšlela, jestli má ještě něco říct, ale nakonec z Harryho tváře usoudila, že už to není potřeba. Řekla mu všechno, co tak moc potřeboval slyšet.

***

Harryho novinka, ačkoli ji už dlouho tušila, udělala Hermioně takovou radost, že měla chuť slavit. Příležitost spáchat to s Harrym a Ginny se však zdála v nedohlednu a oslavovat cokoli s Malfoyem bylo vzhledem k napětí mezi nimi příliš nebezpečné. Rychle se pokoušela obrnit proti dalším narážkám, které ještě ten večer očekávala, ale k jejímu podivení nic takového od Malfoye nepřišlo. Mihl se kolem ní v kuchyni jako stín, aby bez jediného slova odešel nahoru, a když se Hermiona těsně před půlnocí odebrala spát, našla ho ležet v posteli, kde předchozí noci spala ona.
"Promiň," omlouval se jí polohlasně za to, že ji jeho tmavá silueta vylekala. Nezněl však, jako by ho vyrušila ze spaní. "Mohla bys spát ve vedlejším pokoji? Rád bych dnes zůstal tady."
"Jistě," souhlasila, ačkoli to úplně nechápala. "Budu na gauči dole."
Žádná odpověď už od něj nepřišla, zavřela za sebou proto opatrně dveře a vydala se po schodech zpátky dolů, aby přespala na pohovce, kde minulou noc trávil Malfoy. Upřímně řečeno nebyla postel nahoře o moc pohodlnější než ten prosezený gauč.
Ještě před tím, než se jí podařilo zabrat, zamyšleně uvažovala, jestli Malfoye něčím naštvala nebo snad urazila. Nebylo právě rysem jeho povahy, že by se dobrovolně vzdával trýznění lidí. Nic ji ale nenapadlo, takže nakonec hodila strasti za hlavu a v úvahách o veselém dítěti s čupřinou Harryho nezkrotných vlasů usnula.

Byl to nejspíš průvan, který ji probudil uprostřed noci, ačkoli si to v první chvíli ani neuvědomila. S těžkýma očima se zachumlala hlouběji pod přikrývku, světlo měsíce však proráželo i špinavé sklo v okně a dráždilo ji příliš na to, aby v klidu zase usnula. Znaveně se zvedla z pohovky, položila bosé nohy na chladnou podlahu a zamířila k oknu, aby zatáhla závěsy, ačkoli si byla vědomá toho, že na ní nejspíš skončí nános prachu.
Na tapetami pokryté zdi vedle okna se mihl záblesk, který upoutal její pozornost.
S přimhouřenýma očima pozorovala ono místo, nic dalšího ale nezpozorovala. Sáhla po závěsu, a zatímco ho zatahovala, došlo jí, že to musel být jen odraz měsíčního svitu. Otočila se, aby našla na protější straně zdroj toho vyrušení. V kusech rozbitého slídivého kukátka se světlo lámalo do všech stran a házelo prasátka po celé místnosti. Hermiona přistoupila blíž, a teprve když byla od kukátka jen dobrý metr, došlo jí, že světlý tón v největším ze střepů není světlo měsíce. Bylo to několikanásobně zvětšené bělmo kolem hnědých očí.
Urychleně odstoupila o několik kroků dál, upírajíc s divoce bušícím srdcem pohled na oči na skle. Zůstaly stejně obrovské a zatažené zlobou jako předtím, jasná odpověď na to, zda se jen dívá v zrcadle sama na sebe, nebo se skutečně naplnily její obavy.
Popadla hůlku z pohovky a několika kroky překonala pokoj s úmyslem zdolat schody a probudit Malfoye. Právě pod schody jí ovšem došlo, co bylo příčinou toho průvanu - dveře ven byly pootevřené. Se špatným pocitem v žaludku si hbitě nazula boty a otevřela dveře dokořán.
Malfoy stál zády k ní kousek od hranic pozemku a světlo z jeho hůlky ozařovalo tmavé stromy v pozadí. S rozsvícenou hůlkou připravenou ke všemu se k němu pomalu přibližovala, a když je dělilo už jen pár metrů, váhavě ho oslovila. "Malfoyi?"
Trhl s sebou a okamžitě jí světlo ozářilo stále citlivé oči, než mu došlo, že je to jen ona, a sklopil hůlku dolů. "Zatraceně," zaklel s hlubokým výdechem. "Už jsem si myslel-"
Odněkud ze tmy za Malfoyem vyletěl ostrý paprsek a narazil do ochranného štítu kolem nich tak prudce, že se jiskřičky rozutekly po povrchu štítu do všech stran.
Malfoy ji zatáhl na stranu a s napřaženou hůlkou zíral do tmy na místo, odkud paprsek přiletěl. Zdálo se, že je ta osoba příliš daleko, anebo že se za něčím skrývá, protože ani poté, co vyslal kouzlo vpřed, nikoho neviděli. Hermiona ho držela za paži, zatímco se Malfoy obezřetně přibližoval k hranici, a adrenalin v krvi jí nedovolil vnímat zimu ani ledové poryvy větru. Smysly měla napjaté, aby zachytily sebemenší pohyb nebo zvuk ve tmě před nimi. O pár sekund později však bylo jasné, že jemné vnímání vůbec nebylo třeba, když série kouzel doslova zasypala už napadené místo ve štítu kolem pozemku a poslední dva paprsky jím prolétly skrz.
Tentokrát strhla ona Malfoye, a to až k zemi. Něco ve tmě se mihlo a vyslalo další zaklínadlo, a sotva jim proletělo nad hlavami, vysmekl se jí Malfoy z ruky a vyrazil vpřed.
"Stůj!" křikla na něj, aniž by to mělo sebemenší efekt. Blonďák se hnal se tmy, očividně ovládnutý touhou toho člověka konečně dostat, když byl na dosah. Následovala ho, co jí nohy stačily, ale byl rychlejší a zachoval si až příliš velký náskok na to, aby mu zvládla krýt záda. Z jeho hůlky vyšlehly dva paprsky po sobě, jeden kužel jasného světla následovaný rudým paprskem, a osvítily postavu v černém plášti, která se vyhnula kouzlu a skryla se na moment za silný kmen stromu. Malfoy pozvedl zápětí, aby vyslal další kouzlo, a přesně v tom okamžiku ho z druhé strany zasáhl paprsek téhož kouzla, které před chvílí sám vyslal.
S překvapeným zaúpěním upadl na zem a rukou si sáhl na protější lopatku, kam ho kouzlo udeřilo. Jeho hůlka zhasla a tma ho na chvíli skryla jak před zrakem útočníků, tak Hermiony, která se k němu snažila urychleně dostat. Ozvěny Hermioniných běžících nohou se ale rozléhaly tak jasně, že jim daly dobrý odhad, a samotná unikla zásahu dalších dvou kouzel jen o vlásek.
"Malfoyi?" vyhrkla vyděšeně, když k němu konečně doběhla, a klesla za ním na kolena. Dlaň měl pokrytou krví, ale jinak byl zcela při vědomí.
"Jsou-"
"Dva," dokončila jeho slova. "Jsou tu dva."
Podepřela ho, aby se postavil na nohy, a snažíc se využít výhody tmy s ním vyrazila přesně na opačnou stranu od domu. Propálený štít kolem domu už jim stejně nemohl poskytnout ochranu, nemělo nejmenší smysl se tam vracet. Brzy jejich klopýtání následoval zvuk další kroků, Hermiona byla ale odhodlaná vytrvat v běhu tak dlouho, jak jen to šlo. Jako by si její tělo říkalo, že v té zimě už stejně nemá smysl zahřívat končetiny, měla pocit, že se jí všechna krev nahrnula do hlavy. A v ní se šíleným tempem míhaly nejen nejrůznější možnosti, které právě měli, ale také několik teorií, z nich jedna byla až příliš pravděpodobná, a přesto Hermiona zarytě doufala, že není pravdivá.
"Počkej," sykl na ni Malfoy a na moment ji zastavil, právě když nečekaně zabočila doleva a sešla tak z palouku před pozemkem na lesní cestu. "Můžeme je přemoct, je to dva na dva-"
"Nemůžeme," odmítla razantně. "Jsi zraněný."
Odhodlaně ho dál táhla hlouběji mezi stromy, ačkoli jí Malfoy příliš nepomáhal, a stále si připomínala jejich hlavní cíl. Zůstat v pořádku. Protože ano, znovu byl ten člověk kousek od ní, a cítila se dostatečně nabitá odhodláním a vztekem, aby ho zvládla dostat, i když měl tentokrát pomoc. Ale nevěděla, jakou cenu by si to vyžádalo, a v takové situaci si potřebovala především zachovat chladný rozum. Neodpovídala už jen za sebe, ale i za Malfoye, a pokud bylo její podezření pravdivé, musela ho dostat okamžitě pryč.
Měla v plánu ho už dotáhnout jen kousek pod svah a odtamtud se s ním přemístit. Tmu mezi stromy však pročísl paprsek ze strany, odkud to nečekala, a musela tak změnit směr. Další zaklínadlo se o sekundu později otřelo o kůru stromu přímo vedle jejího obličeje a nechalo ve dřevě mělkou doutnající díru, a to zřejmě zlomilo Malfoyovo sebeovládání. Setřásl ji ze sebe a vyrazil proti útočníkovi.
"Vylez, ty hajzle!" zařval do ticha a jeho slova se několikrát znásobila ozvěnou. "To se tolik bojíš, Goldsteine, že sis musel přibrat někoho na pomoc? Dělá to ten chudák aspoň z vlastní vůle, nebo sis musel zase pomoct Imperiem?!"
Z blonďákovy hůlky vyšlehl pruh světla a proletěl ve výšce jeho očí lesem. Zahalená osoba několik metrů před ním ho od sebe kouzlem odvrátila, zatímco druhá osoba, jejíž vlasy jí spadaly v řídkých pramenech na ramena i do zarostlého obličeje, se jím nechal klidně osvítit.
"Nejenom z vlastní vůle," promluvil hlasem, který zněl jako struhadlo. " Ale taky s obrovským potěšením, Draco."
Věděla, kdo to je, aniž by musela opravdu rozpoznat ten obličej nebo hlas. A Malfoy také. Jeho tělo ztuhlo v absolutním šoku a hůlka poklesla z připravené pozice bezvládně dolů. Nebylo ani potřeba, aby mu viděla do tváře, uměla si naprosto představit, co se v ní zračilo. Nevěřícnost a otřesení nad tím, že se dělo něco, co považoval za nemožné.
Instinktivně vyrazila vpřed za Malfoyem a jako elektrické impulzy se jí v hlavě mihlo všechno, co bylo potřeba udělat. Nesměla dát Malfoyovi příležitost se vzpamatovat a dát průchod zuřivosti. Byla od něj na dva metry, když Avery švihl hůlkou a vyslal proti Malfoyovi zaklínadlo. Vystřelila ze své hůlky štít, který stále bezmocně stojícího blonďáka částečně skryl, ale nebyla dost rychlá, aby ho uchránila před veškerou újmou. Kouzlo ho trefilo do hrudi a vymrštilo dozadu, ačkoli mnohem menší silou, než bylo zřejmě zamýšlené. Vztekle po Averym vyslala omračující kouzlo, které ho minulo, a když koutkem oka zaznamenala, že druhá osoba vedle něj napřahuje hůlku jejím směrem, použila první neverbální zaklínadlo, které jí přišlo na mysl. K jejímu údivu osobě hůlka skutečně vyletěla z prstů a přistála u Hermioniných nohou.
Popadla ji a obrátila se zpět k Malfoyovi, který ležel kousek za ní a zdálo se, že si při dopadu na zem vyrazil dech. Udeřila ho dlaní mezi lopatky, snažíc se vyhnout ráně, z níž přes látku pořád prosakovala krev. Malfoy se lapavě nadechl a začal kašlat, a Hermiona té příležitosti využila, aby ho nepříliš jemně strčila do strouhy za nimi.
Uslyšela, jak Malfoy dopadl až na dno a šplouchl sebou do trochy stojaté vody v příkopu. Vyslala ještě jedno zaklínadlo, aniž by se snažila mířit. Chtěla je pouze pozdržet dost na to, aby se s Malfoyem dokázala přemístit. Pak se sama svezla po kluzkém povrchu na dno strouhy, se svou hůlkou v pravé a nově získanou v levé ruce, a popadla Malfoye na předloktí.
"To je-" vydal ze sebe Malfoy se stále stejně nevěřícným výrazem.
"Avery. Já vím," přikývla krátce. Bylo neskutečné, jak moc Averyho přítomnost na Malfoye zapůsobila. Zdálo se jí, jako by snad ani nebyl pořádně při smyslech.
"Musím-"
Rezolutně zavrtěla hlavou. "Ne, Draco."
Řekla to schválně. Protože věděla, že mu stačila jen ta jediná vteřina pohledu do jejích očí, aby ji odhalil. A že ho ta kombinace zrady, kterou pocítil, když mu došlo, že pro ni Averyho přítomnost není zdaleka tak šokující, a překvapení nad použitím jeho křestního jména, znehybní na dostatečně dlouhou dobu. Chytila ho i za druhou ruku a přikázala mu co nejrázněji: "Drž se."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zumi Zumi | Web | 1. září 2015 v 12:18 | Reagovat

Týden? Nechala jsi nás čekat týden? Oo I když o to míň teď budem čekat zase na další... :D Napadlo mě, že by Ginny mohla být těhotná, ale posledních několik dílů to vypadalo spíš na něco víc tragickýho. Jsem ráda, že jsem se obávala zbytečně. :D Jinak to bylo jako vždy úžasný! Paráda! ^^ (a komentáře jsou to nejmenší, čím se ti za tuhle povídku můžem odvděčit, měli bychom děkovat spíš my tobě, že se s námi o něco tak skvělýho dělíš XD)

2 Ivana Ivana | 1. září 2015 v 23:40 | Reagovat

Paráda, stále je to napínavejšie a napínavejšie :) Teším sa na ďalšiu :)

3 wanilka wanilka | 2. září 2015 v 19:06 | Reagovat

Parada! Jsem napnuta jak ksandy, komu bude chybet hulka.. ;)

4 Katy Katy | 3. září 2015 v 21:51 | Reagovat

jeeej, krasna kapitolka... uz  sa tesim na dalsiu:D

5 mami mami | 4. září 2015 v 6:46 | Reagovat

Super, super, super! Čo dodať SUPER! Už sa neviem dočkať pokračovania.

6 Nely Nely | 9. září 2015 v 7:46 | Reagovat

Úžasná povídka:) přečetla jsem ji jedním dechem! Moc dobrá práce:)

7 Wilina Wilina | 24. října 2015 v 18:20 | Reagovat

úžasná poviedka! teším sa na ďalšiu kapitolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama