24. Noční rozepře (1/2)

25. října 2015 v 23:57 | Caph |  Lost in Léthé
Trvalo to tentokrát extrémně dlouho a musím říct, že se mi to taky špatně psalo. Vlastně vůbec nevím proč, ale už dlouho jsem nepsala kapitolu na tolik částí, tolikrát se k ní nevracela a neopravovala. A spokojenost pořád není zrovna největší. Tak doufám, že to bude víc můj pocit než váš. Jen pro orientaci, ke konci se ještě úplně neblížíme, odhadovala bych to zhruba na deset kapitol ;)



24. Noční rozepře

Zdálo se jí jako celá věčnost, než stísněný pocit pominul a oni dopadli na mrazem popraskaný chodník. Úpěnlivě se snažila myslet jen na to jedno místo, náhodnou vzpomínku, která se jí vybavila při slově Londýn, ale blonďákův vzdor ji při přemisťování tak rozptyloval, že se po dopadu na okamžik bála otevřít oči. Nacházeli se ovšem na správném místě, jak záhy zjistila. Mezi činžovními domy nebylo živáčka a jediné napůl zatemněné okno, v němž blikaly noční reklamy v televizi, pro ně zjevně nepředstavovalo žádnou hrozbu.
Automaticky přejela očima svoje končetiny, ujišťujíc se, že je celá. Pak přiskočila k Malfoyovi, který přemístění nezvládl tak dobře a klečel na kolenou se sklopenou hlavou.
"Jsi v pořádku?" ujišťovala se znepokojeně.
Nehýbal se, ale po stejně rychlé kontrole se Hermiona přesvědčila, že ani jemu nechybí ruka nebo noha. Rána na zádech vypadala v matné záři pouličního osvětlení skoro černě. Položila mu dlaň na rameno a teprve v té chvíli se Malfoy obtěžoval zvednout hlavu.
"Jdeme zpátky," pronesl tvrdě a Hermiona věděla, že to neměl být návrh, ale rozkaz.
Očekávala takovou reakci, jen neměla dost času zvážit, jak by měla nejlépe postupovat. V blonďákově výrazu se v přítmí zračila pouze malá část chladné nenávisti a vzteku a ze všeho nejvíc se Hermioně zdálo, že na něm spatřuje fyzickou bolest. Netušila, zda to byla pravda, nebo zda jí jen přikládala větší důležitost než ostatním pocitům.
"Musíme najít nějaké bezpečné místo, kde budu moct ošetřit tu ránu," přednesla opatrně svou vlastní představu.
Malfoy se s tlumeným zasyčením ztěžka postavil na nohy. "Řekl jsem, že jedeme zpátky," hleděl na ni zlostně. Přirozeně ji o něco převýšil, jestli to však měl být způsob, jak ji zastrašit, na Hermionu nefungoval.
"Pokud se teď pokusíš přemístit, nemine tě odštěp," informovala ho věcně. " A já ti s přemístěním rozhodně pomáhat nebudu."
Z jeho očí sršely blesky, a kdyby nevěděla, že se umí dobře ovládat, myslela by si, že z ní hodlá minimálně vytřást duši. Ani v nejmenším mu to nevyčítala, měl právo být v šoku a reagovat přehnaně. Ale ona nesměla. Musela být jeho rozumem ve chvíli, kdy vlastní ztratil, a nejen proto, že jí ten úkol svěřil Harry. Teprve teď, když v něm znovu uviděla nepříčetnost vyvolanou Averym, jí opravdu došlo, jak moc Malfoy změnil svůj životní směr. Co všechno nechal za sebou a byl ochotný snášet, aby se z něho stal lepší člověk, byť to možná ani nebyl jeho záměr a jistě by to nikdy nepřiznal. A odmítala přihlížet tomu, jak se vrací zpět. Jen ze samotné myšlenky, že se v návalu nenávisti pomstí a skončí sám v Azkabanu, se jí dělalo špatně.
"Neprosil jsem se tě, abys mě sem přenesla," zavrčel a pomalým krokem predátora se k ní přiblížil.
Stála kamenně na místě, odhodlaná neuhnout, ani kdyby se na ni nalepil. "Nemusel jsi," odvětila rázně. "Bylo to moje rozhodnutí a stojím si za ním. Jsi zraněný."
"K čertu s tebou a tvou zasranou starostlivostí!" zařval do tiché noci a od úst mu v chladné noci stoupala pára. "Byl přímo přede mnou! Stál tam a vysmál se mi do obličeje!"
Nelíbilo se jí, že na ni křičel, ale ten odhodlaný hlásek v její hlavě přehlušil všechnu vlastní pýchu a bojovnost. Stal se z toho její cíl, přes vlastní adrenalin pumpující žilami a zároveň chladnou prázdnotu, která se jí rozlévala v hrudi už od okamžiku těsně před přemístěním. Nepustit Malfoye za žádnou cenu.
Z její tiché rezistence pochopil, že se s ním nehodlá dát do hádky, a frustrovaně si odfrkl. "Stojíš tu jako ztělesnění vší ctnosti, a přitom jsi mi to zatajila," obvinil ji pravdivě, s tváří jen několik palců od té její. "Věděla jsi, že ten bastard nehnije tam, kde má, a neřekla jsi mi ani slovo."
Překvapovalo ji, jak moc Malfoyova zrazená důvěra bodala do živého. "Báli jsme se, že bys udělal něco nerozumného-"
"Báli?" skočil jí do řeči okamžitě a z nového záblesku v jeho očích bylo jasné, že správně dovodil. "Jistěže, Potter," vyplivl způsobem, který u něj od bradavických let nejspíš neslyšela, a podezřívavě se na ni zahleděl. "Nechceš mi doufám říct, že tohle celé byla jenom zástěrka-"
Sám se zarazil a z jeho hrdla se vydralo něco velmi podobného ledovému smíchu, ale s přídechem zoufalství. Její a Harryho plán byla až směšně průhledný, když na věc došlo.
"Jen částečně," snažila se ho uklidnit, ačkoli si byla jistá, že nedokáže říct nic skutečně účinného. "Někdo se mnou stejně musel jít-"
"A Potter bez námitek navrhl mě," ušklíbl se a zaklonil hlavu v dalším uchechtnutí. "Po pekla, jsem větší idiot než Weasley s Longbottomem dohromady."
Nechala tu poznámku být, Malfoy by ji ovšem stejně nenechal promluvit. Se zatnutými zuby stočil oči zpět na ni a dožadoval se informací. "Kdy se to stalo, Grangerová?" narážel na Averyho. "Řekni mi všechno, nebo přísahám, že za sebe neručím."
"Nejdřív půjdeme někam, kde se budu moct zavázat tu ránu," trvala neoblomně na svém.
Malfoy zavrčel, popadl ji za ruku a škubl s ní k sobě, takže ji na sebe zčásti přitiskl. "Řekni mi to, hned!"
"Ne," odsekla a marně se ho pokoušela odtlačit. Jeho vztek však zřejmě přehlušoval veškerou bolest, protože ani s jeho zraněním ho nedokázala přemoct. "Nejdůležitější je pro mě naše bezpečí, a podle toho se budu chovat!" vyslovovala zřetelně, zatímco se stále snažila Malfoye dostat od sebe. "Mrzne tu, Malfoyi, nemáme na sobě nic pořádného a jsme mokří," poukázala na fakt, že se jim nohavice promočené vodou ze strouhy lepily na holeně. "A ty máš díru v zádech! Neřeknu ti ani slovo, dokud mě nezačneš poslouchat!"
Hleděl na ni stále s takovou záští, že očekávala jen odstrčení a zběsilý pokus dostat se jakýmkoli způsobem zpět, i kdyby měl snad ty desítky kilometrů překonat pěšky. Po několika vteřinách se však jeho výraz jako kliknutím změnil jen na nespokojenou přezíravost, a Malfoy ji prostě pustil ze sevření.
"Fajn," odsekl pohrdavě.
Opatrně si ho měřila, zjišťujíc, jestli se opravdu nechystá k útěku, ale jeho výraz i postoj zůstávaly neměnné. Zapátrala očima po okolí a na konci ulice našla, co hledala - neonový nápis zapadlého motelu.
"To bude muset stačit," zamumlala pro sebe. Založila ruce před sebe v marné snaze udržet si zbytky tepla a vyrazila vpřed, následovaná Malfoyovým tichým našlapováním.
Zblízka působil motel ještě hůř, oprýskaná posprejovaná omítka a pytel s odpadky přímo u vchodu mu totiž na půvabu nepřidávaly. Hermiona se zastavila přede dveřmi a opatrně nahlédla jednou z okenních tabulek do haly, kde za pultem znuděně posedávala tmavovlasá žena a v něčem si listovala.
"Nic nedělej," přikázala tiše Malfoyovi, který stál kousek za ní. "Jen pojď za mnou."
Nahmatala v kapse kalhot obě hůlky a s obrovským vnitřním soustředěním vytáhla svou, aby s její pomocí neslyšně pootevřela dveře před nimi. Pak hůlkou švihla ještě jednou, směrem do ztmavlé místnosti za recepcí. Noční ticho přeřízl třískot skla.
Mudlovská recepční vyjekla a okamžitě vyskočila ze židle. Několik sekund váhavě přešlapovala, než se odhodlala udělat těch několik kroků a rozsvítit v místnosti světlo. Na podlaze se zatřpytily střepy rozbité vázy.
Hermiona vyčkala, než se žena uklidnila a konečně zapadla dovnitř, aby ten nepořádek uklidila, a teprve poté urychleně vklouzla dovnitř. Pohybem ruky Malfoyovi naznačila, aby se ztratil v chodbě vlevo. Jeho vzpurný výraz naprosto ignorovala a přiskočila raději sama za pult. Sebrala z jednoho z dřevěných okýnek čísi klíč od pokoje a po usilovném hledání, kdy se snažila nic neshodit a do ničeho nevrazit, nakonec pod pultem objevila i druhou věc, kterou hledala. Vzala lékárničku pod paži a následovala Malfoye.
"Co to má být?" zavrčel, když zapluli za roh.
"Mudlovské léky," odvětila pravdivě.
"Nenechám tě použít nic z těchhle-"
Příkrým pohledem umlčela jeho stěžování. "Sklapni, Malfoyi," sykla. "Nic jiného stejně nemáme."
Malfoy něco tiše zabrblal a věnoval jí několik záštiplných grimas. S rukou kapse, kde mezi prsty křečovitě svírala obě hůlky, pokračovala chodbou do její druhé poloviny. Vzpomínala na svá dětská léta a základy první pomoci, které se kdysi ještě v londýnské škole učila, jako by snad nevěděla, co s obvazem. Byla to jen snaha odehnat vtíravé myšlenky, ale kupodivu fungovala.
"Šestnáct," ukázala na kovovou číslici na dveřích, u nichž se zastavila, a zasunula klíč do zámku. Dveře cvakly a povolily.
Překročila práh a nahmatala na zdi vypínač. Vyjevil se před nimi stísněný vytapetovaný pokoj se stále rozestlanou postelí.
"Snad se nevrátí dřív, než odtud vypadneme," zadoufala nahlas narážejíc na to, že měl pokoj očividně někdo momentálně pronajatý. Malfoy s výrazem krajního odporu vešel za ní a zabouchl za nimi dveře.
"Sedni si," kývla směrem k posteli. Rychle na sebe použila sušící kouzlo, ale na její promrzlé kosti a svaly vliv nemělo. Začínala na sobě konečně pociťovat účinky prosincové noci.
"Začni mluvit," vznesl Malfoy vlastní požadavek, poslechl ji ovšem a opravdu se usadil na zmačkaném prostěradle.
Obešla postel z druhé strany a klekla si na ni tak, aby měla nejlepší přístup k ráně. Pak otevřela krabičku a vyskládala vedle sebe všechno, co považovala za příhodné. "Utekl tu noc v Azkabanu," řekla rovnou a bedlivě pozorovala zasychající krev na Malfoyově oblečení. "Samozřejmě měl pomoc. Nevím, jestli to byl od začátku plán, nebo jen improvizace… Každopádně Avery zmizel úplně stejně, bez jediné stopy. Až do dneška o něm nikdo nic nevěděl."
Z Malfoyova trhaného nadechování bylo zřejmé, že se v něm znovu probouzí vztek. "Znají se. To je zasraně perfektní," odfrkl si. "Pustil ten hajzl ještě někoho?"
"Ne," odpověděla. Byla si poměrně jistá kouzlem, které Malfoyovovi to zranění způsobilo, jak však předpokládala, neměla šanci ho jednoduchými léčivými kouzly úplně uzdravit. Rozumnější se jevilo ránu jen udržovat čistou a převázanou, než sežene hojicí masti.
"Takže to byl záměr," zavrčel. "Věděl, že ti pomáhám s pátráním. Avery se o mě měl postarat, abych mu nestál v cestě k tobě."
Souhlasně přikývla, ale pak si uvědomila, že jí Malfoy nevidí do obličeje. "Není těžké domyslet si jeho plán," začala s rozmyslem. "A přesto bys teď chtěl udělat přesně to, co po tobě Avery chce."
"Nezkoušej-"vyštěkl, ale okamžitě se zarazil, když na sobě ucítil její ruce.
Nahmatala lem trička a staré košile, kterou měl přes něj, a vyjela rukama nahoru.
"Musím to sundat," oznámila mu tiše. Pokoušela se ho příliš nedotýkat, už jen proto, jak ledové její dlaně stále byly, ale moc se jí to nedařilo.
Malfoy ztichl a nechal ji vyhrnout svršky do poloviny trupu. Pak zvedl ruce, aby jí pomohl přetáhnout je přes hlavu. V místě rány byly obě vrstvy látky přilepené krví a jakkoli se Hermiona snažila, Malfoy při oddělování látky od kůže bolestivě syčel.
"Tak," špitla, když bylo konečně po všem. Rána začala znovu krvácet, naštěstí však méně, než čekala.
Vybrala pevnější obvaz, vytáhla ho z průhledného obalu a nahmatala konec. "Chápu, že zuříš," promlouvala k němu promyšleně. Přiložila obvaz na kůži a Malfoy s sebou znovu cukl. "Všichni víme, že Avery patří do Azkabanu a nikam jinam. Bystrozorové se opravdu snaží-"
"To vidím," poznamenal sarkasticky v narážce na to, co se právě dělo. "Víš, co teď opravdu dělají, Grangerová? Sedí domu u krbu a popíjí punč. Avery je jim u prdele."
Odmlčela se. Nevěděla, jak na to jít, a docházely jí nápady. Potřebovala Malfoye uklidnit, protože něco v jeho postoji jí napovídalo, že se s Averyho útěkem ještě zdaleka nesmířil. Připadalo jí to ale jako poskakování na tenkém ledě. Měla se s ním hádat, řvát na něj a nechat jeho samotného dostat to ze sebe? Nebo ho naopak tišit? Měla se držet tématu nebo se od něj pokusit utéct?
V tichu dokončila první vrstvu obvazu. Přes rameno viděla, že má blonďák pěsti pořád zaťaté, a když rozbalovala další balíček s obvazem, rozhodla se v duchu pro zcela neférovou hru.
Začala tam, kde skončila, ale když protáhla ruce pod Malfoyovými pažemi dopředu, aby obvaz přes hrudník dostala zase zpátky na záda, letmo mu prsty přejela po kůži.
"Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekla," pokoušela se znít co nejupřímněji a pokračovala v práci, jako by si vůbec nevšimla, že se Malfoy prudce nadechl. "Měla jsem se Harrymu postavit, jsi v právu." Položila mu dlaň na rameno v uklidňujícím gestu, opět zcela záměrně, ale se snahou vyvolat dojem, že si to sama ani neuvědomuje.
Malfoy její dlaň chytil a setřásl ji ze sebe. "Přestaň," zavrčel temně.
"Prosím?" zastavila se v pohybu a opět se ho dvěma prsty jemně dotkla.
Tentokrát se od ní odvrátil úplně. Postavil se na nohy, čímž jí vytrhl obvaz z ruky a nechal ho rozmotat se až k zemi. "Vím, o co se snažíš," propaloval ji očima. "To není moc chrabré, Grangerová, zneužívat moje city, abys mnou manipulovala."
"Nesnažím se-"
Nenechal ji doříct větu, ale s překvapivou čilostí se nad ni naklonil, obtočil zdravou paži kolem jejích boků a zaklínil ji tak blízko u sebe, že jejich obličeje dělilo jen několik palců.
Neměla tušení, co právě dělal. Srdce jí začalo splašeně bušit a při pohledu do jeho zlobou zatažených očí s sebou automaticky trhla dozadu.
Povolil stisk a s úšklebkem ji zase pustil. "Vidím," zněla jeho slova chladně. "Už musíš být vážně v koncích, když používáš ženské zbraně. Vždycky jsi tvrdila, že je to pod tvou úroveň," odfrkl se.
Těžko se to mohla pokoušet uhrát, když jí ani nepotřeboval vidět do obličeje a přesto znal její myšlenkové pochody. Sama se zvedla z postele a založila v obraně ruce před sebou.
"Fajn," odhodila snahu jít na něj jemně. "Není mi líto, že jsme ti to neřekli, ne opravdu. Hnát se Averymu do náruče je kolosální hloupost! A pokud si to neuvědomuješ, pak mi právě dokazuješ, že jsme se s Harrym nepletli."
"Po pekla s Potterem!" křikl. "Je mi ukradené, co si myslel a nemyslel Potter - to ty jsi mi to měla říct!" zabodl do ní prst.
Viděla, že v něm právě něco prasklo, a nebyla si jistá, čemu vlastně čelí. "Malfoyi-"
"Ne," okřikl ji ledově. "Po všem, co jsem ti řekl a co jsi v mé hlavě viděla, nemáš ani tu trochu slušnosti mi říct, že ten sráč utekl z Azkabanu! Zrovna ty bys to měla chápat, k čertu!"
Rozuměla, na co narážel. A možná, že měl dokonce pravdu, možná by se chovala stejně, kdyby jí někdo zatajoval informace o vrahovi její matky. Ale přesto byla přesvědčená, že dělali s Harrym správnou věc.
"Nebyl tam dnes jen Avery," připomněla mu chladně. "Měla jsem stejnou příležitost a nechala jsem ji jít, abychom se odtamtud ve zdraví dostali."
Malfoy stisk rty k sobě. "Kdybys mi věřila, vůbec by ta situace nemusela nastat."
"Jistě," zasmála se ironicky. "Nejspíš bys vyrazil vzít spravedlnost do svých rukou takovou rychlostí, že by sis zapomněl vzít i hůlku-"
"Přinejmenším bych teď nebyl zraněný!" odsekl. "Dostal mě, jako bych byl totální amatér, co si ani neumí ohlídat záda!"
V krku se jí udělal knedlík, když na něho hleděla. Nebyla zvyklá od lidí poslouchat výčitky, že ohrozila jejich život. Ale samozřejmě měl pravdu - za jeho zranění byla skutečně svým způsobem odpovědná. Klidně to nemuselo být útočné kouzlo, ale Avada Kedavra.
"Mrzí mě-" začala, ale Malfoy ji nenechal.
"Nemrzí," zopakoval jí její předchozí slova, ačkoli musel vědět, že se nyní snaží omluvit za něco jiného. "Nemrzí tě, že jsi mi lhala. Je ti to jedno, a víš proč, Grangerová?" udělal k ní krok. "Protože mě bereš jenom jako přítěž z minulosti. Bez ohledu na to, že už chápeš, co mezi námi bylo. Bez ohledu na to, že tomu dokonce rozumíš," dodal, a Hermiona měla pocit, že tím jasně míří na jejich nedávné polibky. "Zdá se ti tak šílené, že bys mi měla začít opravdu věřit, že odmítáš i svůj vlastní úsudek z minulosti."
Nadechla se, aby mu odporovala, ale jeho slova jí znovu a znovu rezonovala v hlavě a z úst nakonec nic nevyšlo. Nepřestávalo to ne proto, že by měl Malfoy pravdu. Právě naopak. V té chvíli jí došlo, že Malfoyovi opravdu důvěřuje, a samotnou ji to překvapilo tak moc, že na chvíli nevěděla, co má vůbec říct.
"Já-" zarazila se v půli a vydechla. "Věřím ti."
Bylo zvláštně tíživé to vyslovit. Obzvlášť s tím, co jim noc zatím přinesla. Jako by se tím mělo všechno změnit a ona se tomu právě dobrovolně podřizovala.
Malfoy ale v těch slovech evidentně nic nezpozoroval. Odfrkl si, chvatně sáhl do kapsy kalhot a vytáhl z nich pomuchlaný kus pergamenu.
"Takhle mi věříš?" vyplivl jedovatě a pohodil pergamen na postel.
Zamračeně se k němu sehnula, vzala ho do ruky a okamžitě ji polil studený pot. Byl to Anthonyho dopis.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mami mami | 3. listopadu 2015 v 18:45 | Reagovat

Nuž do všetkého sa nedá zapojiť mozog, aj keď teraz mám dojem, že ten niekde na polceste stratila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama