26. Důvěřuj a prověřuj

4. března 2016 v 23:52 | Caph |  Lost in Léthé
Děkuju všem za komentáře k minulé kapitole, moc mě to těší a samozřejmě taky motivuje :) Na další kapitole usilovně pracuju ;)




26. Důvěřuj a prověřuj

O jejich plánu zůstat v hotelu, dokud vyšetřování zdárně neskončí, měla jisté pochyby od začátku. Už po několika hodinách od návratu z ministerstva ovšem pochopila, že i to bylo velké podcenění.
Apartmá skutečně poskytovalo bezpečí a veskrze všechno, co bylo k přežití třeba. Nemohlo ale změnit fakt, že měli s Malfoyem na práci pouze čekání, a to se ukázalo jako čiré utrpení. Několik mudlovských časopisů a všeho všudy tři knihy, které měly stejně sloužit jen jako dekorace, je zdaleka nemohly zabavit a zbavit nevlídných myšlenek. Malfoy se o to ani nepokoušel, lehl si na pohovku a zíral na stěnu, zatímco si hůlkou nervózně poklepával o nohu. Hermiona alespoň projevila jistou snahu, ale klepy o mudlovských zpěvačkách ji rozhodně zachránit nemohly. Merline, jak moc jí chyběla práce. Soustředila by se na problémy jiných a svoje mohla na chvíli nechat stranou.
Anthony v ní zasadil semínko hořkosti, které i přes ubíhající čas klíčilo víc a víc. Bylo těžké jeho zradu spustit z mysli. Snažila se alespoň směřovat své přemítání k tomu, co se asi na ministerstvu právě dělo a jaké plány Harry dával do pohybu, protože takový proud myšlenek byl o něco méně bolestivý než vzpomínky. Při nich si nepřipadla jen zrazená, ale především neskutečně zaslepená a hloupá. Neměla sebemenší důvod Anthonyho podezírat, a přesto si říkala, že to měla vytušit. Nějak. Ženskou intuicí, i když jí dostala do vínku věru málo, z nějaké poznámky, střípku podivného chování, z čehokoli. Ale ať se jakkoli pokoušela najít ty přehlížené chyby, nedařilo se jí to. Přivádělo ji to k jediné myšlence, a to že Anthony byl zatraceně dobrý lhář.
Po rozhovoru s Ginny na ministerstvu se navíc Hermiona cítila vinná jako nikdy předtím za divadlo, které s Malfoyem hráli. Tak moc si v té chvíli přála říct jí pravdu, že částečně až litovala, že to neudělala. Připadala by si o tolik lehčí, kdyby se mohla někomu svěřit s jejich šílenou minulostí a velmi matoucí přítomností. Možná by jí Ginny poradila, jak se má k Malfoyovi nyní vlastně chovat. Na druhou stranu si uvědomovala, že by po ní Ginny pravděpodobně chtěla odpovědi na ošidné dotazy, jako například proč se s Malfoyem nepřestávala líbat a co k němu vlastně cítila. V tomto ohledu bylo tedy nejspíš jen dobře, že ji od Ginny dělila velmi dlouhá vzdušná čára.
Vztah s Malfoyem se zkrátka propadl do nové úrovně nepohodlí, z níž neviděla žádnou cestu ven. Když mu toho večera nanášela mast z arniky na špatně se hojící ránu na zádech, draly se jí na jazyk nebezpečně otevřené otázky. Jestli by Averyho pořád hodlal zabít, kdyby dostal příležitost. Jestli si myslel, že měla Hermiona Anthonymu udělat to samé. Co měl v plánu dělat, pokud se Zabinimu ten lék nepodaří najít. A o čem to s ním na ministerstvu mluvil.
Poslední nevyslovená otázka jí však zabránila říct cokoli. Poslouchala za dveřmi cizí konverzaci jako zvědavé dítě a poté udělala něco, k čemu se za svůj život uchýlila jen několikrát a vždy s velmi dobrým důvodem. Jaký měla nyní? Jeden z kontextu vytržený rozhovor? Nepatrnou šanci, že jí Malfoy neříkal všechno? To bylo chabé ospravedlnění. Nechala zazátkovanou lahvičku na dně kapsy kabátu a pokoušela se zapomenout, že vůbec existovala. Zpochybňovala Malfoye už tolikrát, že udělat to znovu se jí příčilo dokonce i po zkušenostech s Anthonym.
Nebyl to však jen Malfoyův podivný rozhovor se Zabinim, který mezi ně vnášel napětí. Celé jejich soužití se stávalo těžší a těžší, a to každou další mlčenlivou hodinou. Nejsdílněji se nakonec projevila Miney, když ji Malfoy druhého dne zavolal, aby jim pomohla uskutečnit nový způsob dorozumívání. Po krátké vycházce do mudlovského Londýna se Hermiona s Malfoyem vrátili s taškou plnou levných telefonů na jedno použití. Instruovala Miney, že má Harrymu každý den doručit jeden domů tak, aby ji nikdo neviděl, a Harrymu že má vyřídit, aby čekal na její hovor, po němž musí telefon zničit. Skřítka ničemu z toho nerozuměla a kladla řadu zmatených otázek, dokud ji Malfoy neutnul. K Hermionině hrůze to navíc vzala jako pokárání, a když zjistila, že v apartmá není krb, jehož pohrabáčem by se mohla za trest praštit, pokusila se alespoň hlavou naběhnout na roh televize. Malfoy ji stihl zachytit, roztrhl jí však cíp jejího pečlivě nažehleného čajového ubrousku. Hermiona se ji poté pokusila utěšit příslibem nových šatů a skřítka hystericky proplakala skoro hodinu, než se Malfoyovi podařilo dostatečně jasně Miney ujistit, že ji nehodlá propustit na svobodu.
Pokud by si však Hermiona myslela, že dramat bylo pro ten den dostatek, čekalo ji večer nemilé překvapení. Sotva v ložnici zhasla a přehodila přes sebe peřinu, dveře se otevřely a dovnitř vplul Malfoy. Zamračeně sledovala, jak míří ke druhé straně postele, sedá si na ni a odkládá svou hůlku na noční stolek.
"Co to děláš?" měřila si ho podezíravě.
"Hádej třikrát," odvětil jí, načež si prostě lehnul a obral ji o polovinu přikrývky.
Okamžitě vyskočila na nohy. "Tady nemůžeš spát, Malfoyi."
"Proč bych nemohl?"
"Protože-" zatřepala nechápavě hlavou. "Spím tu já, Malfoyi. Ty spíš na pohovce, pamatuješ?"
"Pamatuju, až moc dobře," zvedl se zpátky do sedu, aby mohli mluvit tváří v tvář. "Proto byla včerejší noc ta poslední, kdy jsem na ní spal. V bytě mám postel za dvě stě galeonů, Grangerová. Na tamtu věc už si nelehnu."
Zlostně na něj hleděla, snažíc se rozpoznat, jestli to skutečně myslí vážně, nebo ji jen testuje. "Fajn," pokrčila trhaně rameny, když se přiklonila k první verzi. "Vedle budu spát já."
Sebrala svou vlastní hůlku a polštář, ale Malfoyovo uchechtnutí ji zastavilo, ještě než vykročila.
"Ta postel je obrovská, Grangerová. To se vážně tolik bojíš, že ode mě neudržíš ruce pryč?"
V přítmí byl jeho široký úšklebek to jediné, co dobře viděla. Zaskřípla zuby, když jí došlo, že nemohla vyhrát. Samozřejmě, že ji takto dráždil schválně, aby s ním zůstala. Ale pokud by odešla, nepřestal by si ji nikdy dobírat, i když moc dobře věděl, že ona žádné postranní úmysly rozhodně neměla.
Hodila polštář zpět a lehla si k Malfoyovi zády, tak na okraj své poloviny, jak jen to šlo. Nemusel říct ani slovo a přesto věděla, že se právě spokojeně usmívá nad svým malým vítězstvím.
Nedokázala říct, jestli té noci vůbec spala. Tak úporně se snažila dávat pozor na to, aby nezasáhla byť jen palcem na noze Malfoyovu polovinu, že se jí absolutně nedařilo usnout. Byli od sebe minimálně na metr daleko, a přesto si jeho přítomnost uvědomovala víc než kdy jindy. Už velice dlouho nespala v jedné posteli s mužem. Tedy, dlouho, pokud šlo o její současnou paměť. Vyvolávalo to v ní stejně tak pocit bezpečí jako neklidu. Nechtěla připustit žádnou podivnou situaci, která ve spánku mohla jednoduše nastat. Následkem podvědomé sebekontroly, která jí nedovolila na dlouho zamhouřit oči, byla však dalšího dne naprosto bez energie.
Štěstí, že jedinou položkou na denním plánu byl telefonát Harrymu. Anthonyho se jim nedařilo vypátrat, zdálo se téměř, jako by se po něm slehla země. Jeho byt bystrozorové našli naprosto vyklizený a na ministerstvu měl oficiálně ještě několik dní nahlášeno volno. Pokoušeli se hledat i na místech spojených s Averym, ale neměli úspěch. Hermiona stejně nepředpokládala, že by se měli v plánu nechat chytit tak snadno. Mohli se skrývat kdekoli, stejně jako ona s Malfoyem.
Přesto toho dne zjistila řadu zajímavých věcí, ne však o Anthonym nebo Averym, ale právě o blonďákovi. Například to, že si pozoruhodně obstojně rozuměl s mudlovskou technikou v bytě. Nikdy v životě by si nepomyslela, že uvidí Malfoye sledovat televizi. Vypadal u toho sice znuděně a neustále něco komentoval, ale očividně to byla i tak nejpřijatelnější odpolední zábava. S telefonem si také vedl poměrně slušně - rozhodně tedy pochopil jeho podstatu lépe, než Ron. V podvečer byla nabídka televizních programů tak chabá, že se dokonce shodli na nejmenším zlu a sledovali spolu soutěžní show. A tím se míra možné absurdity dostala na vrchol, protože sedět s Malfoyem na gauči, sledovat televizi a jíst z papírových krabiček čínské jídlo rozhodně nemohlo nic překonat.
Předchozí noc a všechna ta unavující neustálá opatrnost si ovšem vyžádaly svou daň. Musela večer usnout sotva se dotkla postele, nepamatovala si ani to, že Malfoy přišel do ložnice. Zato ráno si jeho přítomnost uvědomila až příliš dobře. První tendence byla zavrtat se hlouběji do měkké přikrývky, která okolo ní udržovala takové teplo, a spát poklidně dál. Ale jakmile se maličko zavrtěla, ta nepatrná zcela probuzená část jejího mozku pochopila, že něco úplně nehrálo. A při dalším pohybu už jí to došlo kompletně.
To teplo nevycházelo z peřiny, nýbrž z mužského těla, na které byla zády přitisknutá. Malfoy jí klidně oddechoval na krk, s paží přehozenou přes její boky. Opírala se o něj celou délkou těla a ke svému zděšení se dokonce zdálo, že má jednu nohu zapletenou mezi ty jeho. Nešlo ale tolik o tu nepatřičnou blízkost jako o nečekaný komfort, který v těch prvních ne zcela bdělých vteřinách pociťovala. V tom okamžiku nechtěla nic dělat, vůbec nic. Přála si zůstat v tom bezpečném objetí a dál spát, přesně v této poloze, jak se to zdálo naprosto přirozené.
Před tou nerozvážností, kterou by musela sama sobě obhajovat ještě dlouhou dobu, ji ale zachránil právě blonďák. Možná se pohnula, možná prostě jen vycítil, že ztuhla, sám se ovšem ve spánku zavrtěl a při tom se na kratičký moment jeho rty otřely o Hermionin krk. A to byl přesně ten impulz, který potřebovala.
S co největší možnou opatrností odsunula jeho ruku a odlepila se od něj. Vymotat nohu uvězněnou mezi pomuchlanou přikrývkou a jeho lýtky byla největší výzva. Hermiona neustále napjatě sledovala Malfoyovu tvář s obavou, že otevře oči a umožní tomu momentu dosáhnout plného potenciálu nepatřičnosti, naštěstí ho však zřejmě zasáhla ve fázi tvrdého spánku. Ještě jednou se pohnul a něco tiše zamumlal, to bylo ale všechno. Vykradla se z postele, přehodila přes sebe župan a s úlevou zamířila do druhé místnosti. Na prahu se však na Malfoye otočila a zadívala se na něj. Od nalezení prstýnku vždycky přemýšlela nad tím, že se měla stát jeho ženou, ale nikdy dřív si tak plně neuvědomila, že on měl být jejím mužem. Mužem. A když na moment odhlédla od všeho, co bylo spojeno s jejich minulostí, a zahleděla se jen na toho oddechujícího člověka na manželské posteli, poprvé v tom nacházela jakýsi smysl.
Po hrnku kávy a přečtených mudlovských novinách se však její nálada propadla. Nejspíš bylo třeba dávky kofeinu, aby se vrátila do reality a začaly jí docházet všechny souvislosti. Jejich izolace neměla být tak náročná. Hádky a urážky by zvládla, protože se daly očekávat, ale s tím tichým napjatým soužitím s tolika nevyslovenými myšlenkami, navíc zakončeným probuzením v Malfoyově náručí, se sžívala jen těžko. Nedokázala předpovědět, co se stane za dalších pět minut, a to ji neskutečně znervózňovalo. A Malfoy její úvahy potvrdil asi dvě minuty poté, co se sám vyhrabal z postele.
"Mnohem lepší," protáhl se spokojeně a hodil opovržlivým pohledem po pohovce. "Co myslíš ty, Grangerová?"
Odložila noviny stranou a tázavě na něho pohlédla. "Já? Neměla jsem tu čest spát na téhle příšerné mudlovské věci, jak sis včera stěžoval. Nemůžu to porovnávat."
"Neřekl jsem příšerná ani mudlovská," opravil ji a tváří se mu začal pomalu rozpínat úsměv, který nevěstil nic dobrého. "A měl jsem samozřejmě na mysli mou společnost. Zdálo se, že ti nakonec přišla docela vhod."
Stočila na něj oči a okamžitě jí bylo jasné, že Malfoyův spánek nebyl zdaleka tak nenarušitelný, jak doufala. "Ty jsi-" zajíkla se uprostřed slova, neschopná v náhlém přívalu studu usměrnit slova. "Byl jsi vzhůru? Když jsem se pokoušela… A potom když jsem odcházela… Nechal jsi mě vymotávat mou nohu snad pět minut!" obvinila ho nakonec naštvaně. Noha byla přirozeně to poslední, mnohem víc ji trápila ta chvíle po probuzení, kdy se tomu téměř poddala, a poté její velmi nápadné sledování ode dveří. Musela být právě rudá i na čele.
Malfoyovo obočí mezitím vystoupalo do výše. "Vymotávat svou nohu? Nebudu se ptát na detaily, Grangerová, i když by mě vážně zajímaly. Ne, tuhle část jsem bohužel prošvihnul, jak se zdá. Zato si pamatuju, jak ses ze mě uprostřed noci pokoušela udělat svůj polštář. Možná v tvém podvědomí přece jen nějaké vzpomínky zůstávají, když jsi byla tak přítulná."
"Ach, mlč už," skryla svou tvář ve dlaních. "Nemůžu za to, jsem zvyklá spát na velké posteli sama. Narušuješ můj prostor."
"Jsem si jistý, že to byl ten důvod," poznamenal pobaveně a sedl si na opěradlo pohovky. "Možná bys mohla příště nechat to pyžamo ve skříni a spát tak, jak to máš nejradši, co myslíš? V rámci nenarušování zvyků…"
"Nejradši spím v pyžamu, Malfoyi," uvedla s úsměvem na pravou míru.
Blonďák se jen ušklíbl. "Ne se mnou," pohlédl na ni významně.
Znovu se začervenala, ale odmítla uhnout očima. Zase se na ni díval tím způsobem, jako by jí připomínal, že je stejně jedno, co má na sobě, protože má spoustu vzpomínek na jiné časy. Potom se mu úšklebek vrátil na tvář.
"Nezabráníš tomu, víš."
"Čemu?" optala se s přimhouřenýma očima, až příliš jistá, co se Malfoy chystal říct.
"Abych si to představoval," potvrdil její tušení.
Věděla, že v tom nebyl žádný nitrozpyt, prostě odhadl směr jejích myšlenek. I tak se jí to ale vůbec nelíbilo, a sebevědomý úsměv na jeho tváři tomu nepřidával. "Proč si myslíš, že jsem přemýšlela zrovna nad tímhle?" snažila se znít nad věcí, ačkoli bylo jasné, že se tím Malfoy nenechá nachytat.
Zvedl se a přikročil k ní na délku paže. "Protože tě znám," sdělil jí hlasem, který přesně odpovídal tomu vědoucímu pohledu. Položil jí ruku na rameno a při odchodu dlaní letmo sjel dolů po měkké látce županu. Teprve když se za ním zavřely dveře do koupelny, došlo Hermioně, že jí ho rozvázal, a ona si toho ani nevšimla.

***

Protože tě znám. Ta věta Hermioně rezonovala v hlavě. Samozřejmě to pochopila už dávno, těžko by se chtěl Malfoy zavázat do konce života někomu, koho neznal. Ale bylo jiné to jen vědět a pozorovat to. Například pro ni objednával u pokojové služby jídla, která by si pravděpodobně vybrala sama. Když Miney přinesla Denního věštce, vytáhl z něj dva dvojlisty, které vždycky četla jako první, a automaticky jí je předal. Zdálo se téměř, jako by neměl žádné zlozvyky, což Hermionu vedlo k úsudku, že se zkrátka pečlivě vyhýbá všemu, za co ho kdy nejspíš kritizovala. A především odhalil její tajný plán, jak se zabavit, ještě než se pokusila ho realizovat. Miney zavrtěla hlavou, sotva na ni Hermiona stočila oči. "Pan Draco si nepřeje, abych Vám z Ministerstva kouzel nosila práci, slečno," kulila na ni své obrovské oči. Malfoy, který seděl na pohovce zády k nim, se jen uchechtl. "Dával jsem tomu maximálně dva dny, než to zkusíš."
Tak ztroskotala i její poslední naděje jak zaměstnat mysl něčím jiným, než byl Malfoy. A kvůli té jedné jednoduché větě se začala opět vracet k Malfoyově rozhovoru se Zabinim, při němž řekl totéž. Byl si tím tak jistý, až ji to zaráželo. Nebo možná spíš jen znervózňovalo. Nechtěla Malfoye znovu zpochybňovat, opravdu ne, ale nemohla své hlavě zabránit v čistě logických úvahách. Pokud v ní Malfoy uměl číst jako v otevřené knize, měla by vůbec kdy šanci přijít na to, že jí něco tají? Co když ji znal tak dokonale, že by ji dokázal udržet od tajemství na míle daleko? Koneckonců se přesvědčila, že minimálně v otázce nitrozpytu a nitrobrany to pro něj nebyl problém. Musela si přiznat, že od okamžiku, kdy začala Malfoyovi naslouchat, dával jejich vztah čím dál tím větší smysl, ale stále tu bylo několik otazníků. Především proč tak zatvrzele odmítala svým přátelům přiznat, co mezi ní a Malfoyem bylo. A nyní to, co naznačil Zabini. Bylo tu snad vážně něco, o čem neměla tušení? Něco, čím podle Malfoyových slov trpěla a co by podle Zabiniho dokonce ospravedlňovalo braní těch léků? Vkládala snad svou důvěru opět do špatného člověka?
Žaludek se jí při té myšlence stáhl a očima bezděky zaletěla ke kabátu, který visel u dveří. Ne, k tomu se uchylovat nechtěla. Malfoy si zasloužil šanci být stoprocentně upřímný dobrovolně a Hermiona mu hodlala poskytnout perfektní příležitost.

***

Svou prosbu vznesla Hermiona hned příštího dne u snídaně.
"Přemýšlela jsem," začala opatrně, zatímco se nervózně přehrabovala v talíři. "Máme hodně času a nic na práci, a Zabini… Chtěla bych vidět nějaké další tvé vzpomínky. Pokud by ti to nevadilo," zvedla konečně oči.
Blonďák se zdál být překvapený, pokud ale mohla hádat, spíš příjemně. "Samozřejmě," souhlasil a pousmál se. V té chvíli se Hermiona za svůj skrytý motiv mohla jen zastydět.
A tak až do setmění slunce s krátkými přestávkami bloudila v Malfoyově mysli. V několika dalších vzpomínkách, které zřejmě poměrně čerstvě následovaly po odhalení Zabinim, se na chvíli vrátila k jejich začátkům. Paradoxně jim zkušenost se Zabinim s opatrností vůbec nepomohla, zdálo se spíš, že naopak. Obzvlášť dvě velmi explicitní vzpomínky z ministerstva mluvily samy za sebe. A když spolu zrovna nespali nebo se nesnažili druhého v přítomnosti nic netušících dalších lidí provokovat vyzývavými pohledy, dvojsmyslnými narážkami nebo hlazením pod stolem na poradách, mluvili. Překvapivě upřímně a otevřeně, protože nešlo o osobní záležitosti, které slyšet nechtěli, a na názoru toho druhého jim nezáleželo.
Potom se podzim nenápadně přehoupl v zimu a stejně tak se změnil i jejich vztah. Bez jakékoli konverzace o tom, že mění pravidla hry. Žádná hádka, kterou Hermiona s jistotou očekávala, žádná nepohodlná diskuze o citech a vztazích. Na první pohled mezi nimi sice cítila značné napětí a nepohodlí, jako by si ani jeden z nich nebyl jistý, co vlastně dělá, ale i to časem odeznělo. Vedli nekonečné konverzace o bradavických zážitcích, z nichž některé náhle z obou stran začaly dávat větší smysl. Probírali válku i všechno, co se dělo po ní, a čím víc mluvili, tím víc se zdálo, že si rozumí i beze slov. Hermiona si byla dokonce jistá, že jedna z oněch vzpomínek zachycovala moment, kdy si uvědomila, že Malfoye možná miluje. I když pochybovala, že to on sám poznal.

Leželi u ní v bytě, ona jen v Malfoyově košili, napůl stále na něm, a on ji mlčky hladil po vlasech. Najednou její výraz přešel z absolutní spokojenosti do šoku, vykulila oči a vyděšeně se na Malfoye podívala. Nestačil ani dokončit otázku, co se dělo - vystřelila z postele a vycouvala z místnosti. Když za ní Malfoy přišel, smrtelně vážně mu pohlédla do očí.
"Mám ráda kočky," oznámila mu, jako by to bylo nejzásadnější prohlášení všech dob. "Časem budu nějakou určitě zase chtít. Nevzdám se kvůli tobě koček."
Malfoy jen nechápavě pokrčil rameny. "S tím počítám. Vím, jak jsi tu svou obří chlupatou kouli milovala."
Chvíli na něj jen zírala, než ztěžka polkla a přikývla. "Přesně tak. Milovala."

Jediná věc mezi ně vtloukala klín, a to bylo právě neustálé předstírání před všemi kromě Zabiniho. Zpočátku to byla téměř legrace, jejich malé vzrušující tajemství. Harry byl přitom jednou tak blízko jejich odhalení, že Hermiona u té vzpomínky zapomínala dýchat. A shodou náhod se to opět událo u Zabiniho.

"Hm…" zamručel spokojeně, když se na něm obkročmo usadila a začala si rozepínat blůzu. Očima zůstal viset v jejím výstřihu, zatímco rukama bloudil pod vyhrnutou sukní. "Ty plány, co s tebou na dnešek mám…" zavrněl.
Zasmála se a začala ho jemně líbat na krku. "Pověz mi o nich."
Vyprostil jednu ruku a shodil jí blůzu z ramen. "Budeš mě prosit," šeptal jí do ucha, druhou ruku pomalu posouvaje tam, kde se jí nemohla dočkat, "abych nepřestával," pohladil ji prstem a ona zasténala. "Budeš chtít, aby… Potter…"
Odtáhla se a celá se napjala. "Cože?" věnovala mu pohoršený pohled.
Malfoy však se zamhouřenýma očima zíral kamsi za ni. "Přísahal bych, že… Do prdele," sykl. Otočila hlavu a na půl vteřiny se jí dostalo pohledu do hořícího krbu, jehož plameny až podezřele připomínaly známou tvář.
Nevěděla, jestli se vrhla dolů z postele jako první nebo se Malfoyovi podařilo ji dřív shodit. Plácla s sebou na zem a přikrývku stáhla na sebe.
"Pottere?" ozval se Malfoyův hlas a Hermiona v něm naprosto jasně rozpoznala podtón paniky. "Co tu k čertu děláš?"
"Máme pohotovost," oznámil mu Harry. "Viděli ho v Obrtlé, za dvě minuty se přemisťujeme."
Stále čekající na svou smrt Hermina pod peřinou ani nedýchala, jen se třásla.
"Fajn," odpověděl Malfoy nejistě.
Po pár sekundách ticha Harry znovu promluvil. "Viděl jsem tě právě shodit nějakou ženu z postele?" optal se nevěřícně. "Víš co, neodpovídej mi. Nechci to slyšet. Nikdy nepochopím, jak se ti může někoho podařit přesvědčit, aby překročil práh tvé ložnice. Za dvě minuty ať jsi na místě, Malfoyi," dodal Harry, než v krbu zapraskalo a v místnosti se rozložilo ticho neskutečné úlevy.

Zatímco Hermiona se spokojila s tím, že Malfoy nechal přesměrovat všechen letax z Harryho kanceláře do obýváku namísto ložnice, Malfoye ten zážitek zřejmě přiměl o věcech přemýšlet. Poprvé nadhodil možnost odhalení jednoho slunečného jarního dne, kdy se s Hermionou potulovali po jakési mudlovské čtvrti.

"Měli bychom to Potterovi říct."
Zastavila se a snažila se z jeho tváře vyčíst, zda to myslel vážně. "Říct Harrymu o nás dvou? Žertuješ, že?"
Zcela vážně se na ni podíval a zavrtěl hlavou. "Jednou se to stejně dostane ven, Hermiono. Nebylo by snad lepší, aby to slyšel od nás?"
Couvla od něj o kousek dál a s rukama obranně před sebou vrtěla zuřivě hlavou. "Proč by se to mělo dostat ven? Dáváme si přece pozor. Ne, není důvod to Harrymu říkat."

Nějakou dobu Malfoy její nekompromisní názor respektoval a nezmínil se o tom ani slůvkem. Po jisté ostřejší výměně názorů na ministerstvu, kdy se s ní před zraky Ginny, Terryho a dalších dvou bystrozorů hádal o jakémsi blížícím se procesu a z nepozornosti ji oslovil křestním jménem, však pohár jeho trpělivosti očividně přetekl.

"Už toho mám dost, Hermiono!" štěkal po ní u sebe v bytě. "Pořád se hlídat, abych ti neřekl jinak než Grangerová. Nebo s tebou náhodou před někým nemluvil civilizovaně. Před týdnem se mě Potter zeptal, co se mnou je, když o tobě mluvil a já se tě nepokusil urazit. Je to vyčerpávající, a kvůli čemu?"
"Aby sis udržet práci?" vypálila na něho zpět. "A já přátele? Aby se tě Harry nepokusil proklít, Ron zabít a Denní věštec nás měsíce nerozmazával?"
"Seru na to všechno," rozhodil rukama. "Jestli se tě Potter s Weasleym zřeknou kvůli tomu, s kým jsi, nejsou asi tak skvělí přátelé, jak sis myslela! A ostatní mi můžou být ukradení."
"Mně ale nejsou," odporovala. "Nechci dělat zbytečný rozruch. Ovlivní to naši práci, vám se budou reportéři plést do cesty a moji klienti taky nebudou z té pozornosti nadšení. Proč to dělat složitější? Není nám copak dobře i tak?"
Jeho výraz o něco změkl, ale přesto jí na tu otázku neodpověděl.

Od toho okamžiku se to téma tu a tam vracelo po celou dobu. Výmluv bylo vždycky dost, jak se zdálo.

Bude lepší, aby u toho Ron nebyl. Líp se s tím vyrovná na dálku.
Ginny má teď starosti doma, nechci ji zatěžovat ještě tímhle.
Víš přece, že je pro mě tenhle případ důležitý, nic mě nesmí rozptylovat.
Rita Holoubková mi včera řekla, že mě na něčem jednou stejně dostane. Takovou radost jí teď rozhodně neudělám.

Malfoy většinou zůstával mlčet, z jeho pohledu bylo ovšem naprosto jasné, co si myslí. Podle jejího názoru, když proplouvala jeho vzpomínkami, měl nečekanou trpělivost. Při jedné jediné příležitosti se zdál být naštvanější než jindy. Byla to také jediná vzpomínka, kdy měla Hermiona pocit, že je o něco hlouběji v Malfoyově mysli než obvykle.

"Máš vůbec v plánu jim to někdy říct?" zaútočil na ni přímo.
"Samozřejmě," bránila se. "Víš, že teď jen není ta správná doba-"
"Nikdy není," zarazil ji a provrtával očima. "Jestli se mi tím snažíš naznačit, že to mezi námi nikdy nikam dál nepovede, řekni mi to rovnou."
Ta slova na ni měla velký efekt. "Tak to není," vyvracela jeho obavu důrazně. "Dozví se to, až bude vhodná chvíle. Je jasné, jak budou reagovat, nechci to podcenit."
"Je to ten důvod?" díval se na ni kamenně. "Není to ve skutečnosti kvůli něčemu jinému?"
Na moment mu ten intenzivní pohled opětovala, než se pousmála. "Jistěže ne. Musíme jen být trpěliví, správná chvíle přijde sama."

Ten výraz v jejích očích se Hermioně usadil v hlavě. Jak Malfoyovy vzpomínky přeskakovaly z jedné na druhou, rozpoznávala ho i při jiných příležitostech. Ale neměla nejmenší tušení, co znamenal, a ani mezi oněmi vzpomínkami, kde ho zahlédla, nenacházela žádnou souvislost. Pokud ovšem vynechala hádky na téma odhalení, vyvíjelo se mezi nimi všechno velmi dobře. Dokonce ji Malfoy nechal nahlédnout do vzpomínky na její první návštěvu Manoru po dlouhých letech. Jen při tom pozorování ji mrazilo v zádech a jizvu na ruce si nevědomky mnula. Musela uznat, tehdy i při pouhém přehrávání vzpomínky, že s Manorem Malfoy vážně udělal divy. Nepřipomínal ani trochu ten chladný prostor, z něhož dýchala představa o čisté krvi, jak si Hermiona tak dobře pamatovala. Přesto ji Malfoy tehdy asi po hodině a půl procházení vzal za ramena, ačkoli si na nic nestěžovala, a přemístil se s ní zpátky do Zabiniho bytu. Objímal ji a šeptal slova omluvy, a poté se s ní sám podělil o svůj tragický zážitek, kdy v hale Manoru našel Luciuse a Narcissu ležet mrtvé na podlaze. Usnuli toho večera v pevném objetí, a aniž by to musel někdo říkat, bylo Hermioně jasné, že se tím dnem posunuli o víc než jen kousek dál.
Ovšem ani vzpomínka na smrt Malfoyových rodičů neležela v jeho mysli tak hluboko, jak by očekávala. Neměla v úmyslu pokoušet se dostat někam, kde ji Malfoy přirozeně nepouštěl. Už poprvé, při jeho vzpomínce na Averyho v Azkabanu, se Hermiona přesvědčila, že byl v nitrobraně příliš dobrý na to, aby ho vlastními silami přemohla. Tentokrát byl navíc absolutně soustředěný, takže jí neposkytl žádnou záminku snažit se dostat hlouběji. Očekávala ale, že ji v nějaké vzpomínce bude muset pustit dál než kdy jindy. Doufala v to, protože čím hlouběji by byla, tím víc by mohla věřit, že jí opravdu říká všechno. K žádné ze vzpomínek se ale nemusela dostávat ani částečně tak složitě, jako při té příležitosti, kdy se pokusila Malfoyovu mysl napadnout a on ji nakonec dobrovolně pustil dál. Plula po povrchu a někdy spadla do údolí, ale nikdy se nedostala pod pomyslnou zem. A bylo příliš těžké věřit, že pod ní nic není, když už se jednou přesvědčila o opaku.
Poslední vzpomínka ji přivedla k večeru, kdy ji Malfoy objevil spící u ní doma na pohovce.

Vkročil do jejího obýváku a na tváři se mu zformoval úsměv, když ji našel zatuhlou na gauči, s pergameny všude okolo. Za dva dny ji čekalo hlavní líčení, což znamenalo, že na ni příští den nesměl příliš mluvit, pokud nechtěl, aby ho z těch nervů proklela. Opatrně jí z dlaně vytáhl pergamen, který i ve spánku svírala, a zvedl ji do náruče. Pak ji odnesl rovnou do ložnice a uložil do postele. Na moment otevřela oči, když ji přikrýval.
"Draco," zamumlala tiše, zjevně stále mimo realitu. "Máš studené ruce."
"Promiň," uhnul rukou tak, aby se jí nedotýkal. Oči se jí znovu začaly klížit a o pár sekund později už zase spala.
Zadíval se na ni, jak spokojeně oddechuje, a vytáhl z kapsy krabičku. Očima přešel z Hermiony na prstýnek a zase zpátky a s nepatrným úsměvem krabičku zase vrátil do kapsy.

Zahlédla v jeho mysli ještě útržky dvou dalších vzpomínek, ale obě už měla tu čest vidět. První jí ukázal sám Malfoy o Vánocích, druhou, vzpomínku na ministerský večírek, pak viděla z pohledu Harryho. Nechala proto hůlku klesnout, čímž přerušila jejich spojení.
Malfoy otevřel oči a ten něžný pohled skoro odvedl její soustředění od důvodu, proč to všechno vlastně dělala. Ale po chvíli se vzpamatovala, opět s myšlenkou na to, že pouť Malfoyovou myslí byla až příliš plynulá.
"To je tedy všechno?" zeptala se ho z očí do očí. "Teď už vím všechno důležité?"
Nechtěla z něj spouštět pohled, protože věděla, že to byla jediná šance poznat, jestli říkal pravdu. Možná ani to nemohlo pomoct, možná se v někom tak zručném v nitrobraně číst nedalo. Ale musela to zkusit.
Nebyly to ani celé tři vteřiny ticha, než odpověděl. "Ano. Teď víš všechno důležité."
Dal jí klidnou jasnou odpověď, bez mrknutí oka a jakéhokoli podezřelého pohybu tváře. A Hermiona věděla, že to byla lež.

***

Malfoy dávno spal, nejspíš sám unavený z celodenního zkoumání jeho vzpomínek. Takže když uprostřed noci vstala a neslyšně z kabátu vytáhla lahvičku s průhlednou tekutinou, neměl o tom nejmenší tušení. Opatrně za sebou zavřela dveře ložnice a zamířila v obývacím pokoji k nízkému stolku, na němž stálo několik skleněných karaf. Přisunula k sobě jedinou, z níž už bylo upito. Měla pramalou radost z toho, co dělala, a když odzátkovala maličkou lahvičku a nalila zhruba polovinu jejího bezbarvého obsahu do zbytku jantarové tekutiny na dně karafy, bodl ji osten viny a znechucení. Před několika dny Malfoyovi řekla, že mu věří, a tímto to dokonale popírala. Nehledě na skutečnost, že páchala zločin. Ale byla si absolutně jistá, že jí Malfoy něco neříkal, a neudělal to ani poté, co ho k tomu v podstatě vybídla. Měla přece právo znát svou minulost. Zbytek opět zazátkovala a strčila v ložnici zpět do kabátu, načež si lehla na postel zpátky za Malfoyem. Byl k ní otočený tváří a vypadal tak nevinně, jak jen to bylo možné. Něco nehezkého ji čekalo, o tom byla přesvědčená. A už teď to bolelo víc, než mělo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Nicole | 5. března 2016 v 22:06 | Reagovat

Dokonalý! Jako vždy hltám každý slovo:D Nemůžu se dočkat, až se dozvím, co Malfoy tají! Děkuju za díl:)

2 Artemis Artemis | 6. března 2016 v 0:08 | Reagovat

Super! :D veľmi sa teším na pokračko, to odhalenie bude určite stáť za to! :P

3 Nela Nela | 6. března 2016 v 9:41 | Reagovat

Tak to jsem napjatá 😁. Skvělá kapitola, dokonale promyšlené! Super 😊

4 Katy Katy | 7. března 2016 v 8:17 | Reagovat

skvele, krasna poviedka... len nas velmi napinas ;-).... ach som taka zvedava...

5 mami mami | 11. března 2016 v 18:16 | Reagovat

...ale, to nám nerob, takto skončiť.

Je to super. Som zvedavá, ako to bude pokračovať.

6 Tranise Tranise | 12. března 2016 v 12:08 | Reagovat

Děkuji zase za nádhernou kapitolku...:) už se těším na další...;)

7 T T | 12. března 2016 v 21:23 | Reagovat

Jsem velmi zvedava, jak se to bude vyviuet dal :)

8 Leann Leann | 13. března 2016 v 20:24 | Reagovat

Krásna kapitola. Draco je v tvojom podaní taký.... dokonalý! Zarazilo ma, že Hermione dokázal tak dlho tolerovať, že o nich nikomu nechcela povedať. To by som o ňom nikdy nepovedala a premýšľam, či za tým možno nie je aj niečo viac. A aj Hermionina zbabelosť ma prekvapila, veď je predsa chrabromilčanka. Mohla myslieť aj na to, že tým ukrývaním možno Draca zraňuje. Kto by povedal, že bude taká sebecká a bude myslieť iba na seba?
Veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu. Nemôžem sa dočkať, kedy sa dozviem, čo jej Draco tají. Som zvedavá aj na to, ako to dopadne, keď prestane Veritasérum fungovať. Ako na to asi Draco zareaguje a ako mu to Hermiona vysvetlí? No, nezostáva mi iné, iba počkať. Budem sa sem chodiť pozerať každý deň. :-)

9 Isi Isi | 13. dubna 2016 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, kdysi před dávnou dobou jsem objevila tvůj blog-úplnou náhodou a moc se mi tvoje povídka líbila. Líbí se mi tolik, že cca jednou za čtvrt roku sem nakouknu, jestli si náhodou něco nepřidala. Byla jsem moc ráda, když jsem objevila takovou obří dávku nových kapitol. Děkuji, že pokračuješ a doufám, že se dozvím, jak to všechno dopadne. Na začátku jsem měla teorii, jak to všechno bylo, ale později se ukázala jako úplně mylná a teď je to všechno tak zamotané, že vůbec nevím, co si mám myslet. Je to strašně  napínavé. Líbí se i styl, kterým píšeš, je takový uhlazený a moc pěkně se to čte.

10 Teri Teri | 15. dubna 2016 v 9:48 | Reagovat

Jsem zvědavá, co ten Draco skrývá 😃 celou povídku jsem dokázala přečíst za jeden den a je úžasná, skvěle se čte 😉 máš talent 😏

11 Tadika Tadika | 19. června 2016 v 19:09 | Reagovat

Ahoj prečítala som tvoju poviedku a veľmi sa mi páči, píšeš fakt super, úplne som sa vžila do situácie Draca a Hermi, mám istú teoriu o Dracovom tajomstve, tak som zvedavá či mi vyjde :D týmto komentom ťa chcem povzbudiť v ďalšom písaní :) a teda, že máš kopu čitateľov, ktorí čakajú na novú kapitolu
P.S. poviedka je fakt prepracovaná a zaujímavá už od samého začiatku, prečítala som ju jedným hltom za pár dni :D

12 sacrier sacrier | 21. června 2016 v 7:33 | Reagovat

Úžasné. Omlouvám se, že zanechávám komentář až zde, ačkoliv jsem na jeden zátah přečetla Zradu i tuto detektivní povídku. Nemohla jsem přestat číst a koncentrovat se na psaní smysluplného komentáře. Jsem uchvácena. Jsem pohlcena. Děkuji za nádherně mrazivý zážitek ze Zrady. A ještě víc za tuhle vskutku napínavou povídku.
Mám teorii, že ve hře mezi Hermionou a Dracem bylo dítě, ale nevyšlo to. Moc se těším na pokračování.

13 Teri Teri | 13. září 2016 v 15:21 | Reagovat

Ahoj, budeš v povídce pokračovat? Byla by škoda kdyby ne, moc hezky pises 😊

14 Dokonalost 😍😍😍😍 Dokonalost 😍😍😍😍 | E-mail | 27. září 2016 v 22:42 | Reagovat

Prosím, řekni že budeš pokračovat 🙈😍💙

15 Šanička Šanička | 29. září 2016 v 17:23 | Reagovat

Nebojte se, další kapitolka určitě bude, jen je v procesu přepisování. Naše milovaná Caph je perfekcionista. :))

16 Nela Nela | 5. října 2016 v 10:03 | Reagovat

[15]: Tak to se už moc těším :)

17 AugustGon AugustGon | E-mail | Web | 16. února 2017 v 4:59 | Reagovat

walmart pharmacy easton pa  <a href=http://rivotril.bloggo.nu/>kjope rivotril pa nett</a>  date rape drug names

18 Blakerique Blakerique | E-mail | Web | 29. března 2017 v 5:49 | Reagovat

color contact lenses prescription  <a href=http://sibutramina.oneminutesite.it/>dove posso comprare sibutramina</a>  best online pharmacy review

19 DustinRow DustinRow | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 8:10 | Reagovat

cornell university school of medicine  <a href=http://smartgrowth.ca/levitra.html>levitra canada</a>  rite aid transfer prescription coupon 2013

20 Colinruisp Colinruisp | E-mail | Web | 18. října 2017 v 16:56 | Reagovat

united healthcare dentist search  <a href=http://rivotril.clubeo.com/>http://rivotril.clubeo.com/</a>  ipad vs windows tablet

21 ScottMuh ScottMuh | E-mail | Web | 24. října 2017 v 0:06 | Reagovat

healthcare business analyst resume  <a href=http://reductil.footeo.com/>http://reductil.footeo.com/</a>  eye doctors in worcester ma

22 CarmenEsofe CarmenEsofe | E-mail | Web | 8. prosince 2017 v 3:45 | Reagovat

center for health care services  <a href=http://saxenda.strikingly.com/>saxenda.strikingly.com</a>  best medicine for sore throat and stuffy nose

23 Oliverjus Oliverjus | E-mail | Web | 20. února 2018 v 4:36 | Reagovat

affordable healthcare for america act summary  http://www.wangluomei.com/post/bgzdm3  sports medicine north newburyport

24 BernardAdjut BernardAdjut | E-mail | Web | 15. března 2018 v 23:17 | Reagovat

health department toledo ohio  <a href=http://blogscat.com/a/tramadol/>blogscat.com/a/tramadol/</a>  samsung tablets vs ipad

25 RobertElatt RobertElatt | E-mail | Web | 16. března 2018 v 19:31 | Reagovat

medicare prescription drug donut hole  <a href=http://tramadol.forumcrea.com>tramadol.forumcrea.com</a>  best android tablet on the market

26 RobertElatt RobertElatt | E-mail | Web | 18. března 2018 v 17:28 | Reagovat

drugs to help you sleep  <a href=http://modafinil.forums-free.com>modafinil.forums-free.com</a>  how to build your own tablet

27 RobertElatt RobertElatt | E-mail | Web | 20. března 2018 v 14:53 | Reagovat

toshiba thrive tablet review  <a href=http://adderall.cmonfofo.com>adderall.cmonfofo.com</a>  sony tablet z review

28 ElliottMup ElliottMup | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 13:44 | Reagovat

pain pill addiction withdrawal symptoms  http://zolpidem.xooit.be/index.php  doctor who season 1 blu ray

29 ElliottMup ElliottMup | E-mail | Web | 2. května 2018 v 8:13 | Reagovat

plan b pill at walgreens  http://zolpidem.xooit.be/index.php  eye doctors in montgomery al

30 ElliottMup ElliottMup | E-mail | Web | 7. května 2018 v 23:38 | Reagovat

shelton family medicine shelton wa  http://www.jefaismonsite.fr/alprazolam/  health care reform act summary

31 ElliottMup ElliottMup | E-mail | Web | 8. května 2018 v 19:13 | Reagovat

doctors hospital augusta georgia  http://adipex.uniterre.com/  healthcare jobs in alabama

32 Stephengot Stephengot | E-mail | 8. září 2018 v 13:20 | Reagovat

order generic viagra online  https://coursecraft.net/courses/z9V5f  cases for samsung galaxy tablet

33 Stephengot Stephengot | E-mail | 8. září 2018 v 21:41 | Reagovat

difference between health and wellness  https://reductil.alloforum.com/  st vincent healthcare billings montana

34 Stephengot Stephengot | E-mail | 12. září 2018 v 21:21 | Reagovat

what causes drug addiction  https://reductil.alloforum.com/  japanese 2 day diet pills

35 Stephengot Stephengot | E-mail | 16. září 2018 v 21:19 | Reagovat

fda approved weight loss pill  http://www.bloghotel.org/stilnox  supplemental prescription drug plans

36 ScottSmuct ScottSmuct | E-mail | Web | 23. října 2018 v 6:24 | Reagovat

oakley prescription sunglasses for women  http://wiki.gis.com/wiki/index.php?title=User:Absilfabo&action=edit  states with medicinal marijuana

37 ScottSmuct ScottSmuct | E-mail | Web | 25. října 2018 v 7:24 | Reagovat

kaiser pharmacy south san francisco  http://www.alummax.com.br/index.php?option=com_k2&view=itemlist&task=user&id=780229  ace weight loss pill reviews

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama