28. Skrytý střípek minulého

23. srpna 2017 v 2:46 | Caph |  Lost in Léthé
Téměř rok od poslední kapitoly. Musím přiznat, že jsem měla - a čekám, že zase budu - mít chvíle, když jsem si myslela, že už se k povídce nevrátím. Ale nakonec přece jen.





Byl to jeden z těch momentů. Běžel čas neuvěřitelně rychle nebo se stěží vlekl? Nedokázala to posoudit. Cítila, jak jí srdce těžce buší a všechno ostatní v ní se kamsi propadá, a jediné, co ji drželo přikovanou na místě, byl pohled do Malfoyových očí.
"Byla jsem těhotná?" vypravila ze sebe hlasem, který zněl naprosto cize. Ta tři slova se jí převalovala na jazyku a neustále vracela do hlavy jako ozvěna, aniž by skutečně vstřebala jejich význam.
Malfoy ztěžka přikývnul. "Ano."
"A to dítě…"
Nedokázala to ani vyslovit. Všechno znělo tvrdě a nepatřičně a při pohledu na Malfoye to zkrátka nesvedla. Zároveň však ani nepoložila žádnou otázku, jejíž odpověď by Veritasérum mohlo vynutit, a tak se mezi nimi rozprostřelo mrtvolné ticho.
Připadala si otupělá a přitom si náhle velmi zřetelně uvědomovala vlastní tělo. Představa, že v něm před nějakou dobou klíčil život, se jí zdála absolutně nereálná. Nemohla to nijak poznat, nedávalo smysl, aby se kvůli tomu fyzicky cítila jinak, a přesto se jí zdálo neuvěřitelné, že by to mohla být pravda a ona o tom za poslední měsíce neměla nejmenší tušení.
Jeden jediný lektvar, a všechno mohlo být zapomenuto. Nebýt Malfoye, nikdy by se o tom nemusela dozvědět. Nebýt její vlastní zvědavosti, ve skutečnosti, protože Malfoy by jí o tom očividně nikdy dobrovolně neřekl.
Čekala tehdy dítě, pro Merlina. Dítě.
Zamrkala a konečně se přinutila odtrhnout od Malfoye pohled. Nebyla připravená vnímat všechno, co se zračilo v jeho tváři. Nejistá v kolenou raději klesla na taburet u okna a dovolila si na moment zavřít oči.
"Kdy se to stalo?" položila tu nejjednodušší otázku, která jí přišla na mysl.
Malfoyův hlas zněl dutě, když jí odpovídal. "Minulý rok. V listopadu."
Tím se vyjasňoval Malfoyův rozhovor se Zabinim, uvědomila si Hermiona v té chvíli, a k jejímu překvapení se její hrudník ještě víc zúžil. Právě dostala odpověď, po které tak moc toužila, a nyní nevěděla, jestli svého naléhání lituje nebo ne. Ano, potřebovala znát pravdu, nikdy by bez ní neměla pokoj. Ale její představivost nikdy nešla tímto směrem a pravda ji zasáhla naprosto nepřipravenou.
Minulý listopad. To byl přesně ten přechod v Malfoyových vzpomínkách, který ji překvapil, a nyní už chápala, že její intuice byla správná. Neproběhlo to tak hladce, jak se jí Malfoy snažil ukázat. Vynechal velmi konkrétní úsek vzpomínek, a aniž by znala detaily, bylo jí jasné, že to jejich vztah zásadně změnilo.
Několik vteřin jen tiše seděla a snažila se dostat do plic dostatek vzduchu, který by jí dodal sílu pokračovat v rozhovoru smysluplně dál. Pak těžce polkla a zvedla oči zpět na Malfoye. Stál na tomtéž místě a zdálo se, že je jeho bojovnost v nenávratnu. Zvláštní, že jí v tom momentě připadal svým vzhledem nejvzdálenější chlapeckým létům, a přesto si nevzpomínala, že by se jí kdy zdál zranitelnější.
"Pověz mi o tom," požádala ho, snažíc se vyhnout pokládání konkrétních otázek, které se jí bez jakéhokoli smyslu rojily v hlavě. Chtěla mu dát příležitost mluvit bez toho, aby ho Veritasérum k odpovědím nutilo, a zároveň nevěděla, jak by měla sama otázky pokládat tak, aby tím nepůsobila ještě větší škody.
Malfoy přešlápl na místě a z jeho výrazu nedokázala posoudit, zda jen nevěděl, jak začít, nebo pro něj v té chvíli bylo vyprávění tak nesnadné. "Nebyli jsme ještě nikde, když jsi otěhotněla," promluvil nakonec tónem, který se jí zdál bolestivě prázdný. "Ani jeden z nás si do té chvíle nebyl ochotný přiznat, že by to mohlo být i o něčem jiném než o sexu, i když už to nebylo stejné jako na úplném začátku. A proto když se to stalo, když jsi zjistila, že jsi těhotná, neměla jsi tušení, co máš dělat. Ani jeden z nás nepočítal s tím, že by se něco takového mohlo stát, jakkoli hloupě a krátkozrace to zní. Měli jsme přece všechno pevně v rukou, že?" zakroutil hlavou. "Malfoy a Grangerová, nepřátelé s výhodami. Neprůstřelný plán."
Začal pomaličku putovat po místnosti, snad aby se mu lépe přemýšlelo, a v jejích potemnělých stínech pomalu přestávala rozpoznávat jeho výraz. "Mít dítě s člověkem, kterého jsi roky nenáviděla a on nenáviděl tebe, a jediné, co vás pojí, je postel - to nebylo zrovna něco, co sis představovala. Byla jsi v šoku, když jsi to zjistila. A moje prvotní reakce tomu nepřidala. Věděla jsi, že by to byl skandál, jaký Londýn roky nezažil. Věštec by nás roztrhal na kousky, a to nemluvím o Potterovi a Weasleym. Tvá kariéra by šla do pekla, a jak by to fungovalo mezi námi, jak bychom spolu vychovávali dítě, když naše konverzace obvykle vedly buď k sexu, nebo k hádce… Proto tě přirozeně napadlo, jestli to všechno neukončit tím nejrychlejším a nejjednodušším způsobem, a prostě nepředstírat, že se to nikdy nestalo."
Nemohla si pomoct, aby se už nad těmi slovy necítila poněkud provinile. Jistě, neuměla se do té situace vžít, a když si představila, že by se to stalo nyní, ve stavu, jaký mezi ní a Malfoyem momentálně panoval, převracel se jí v panice žaludek. Ale přesto. Vždycky se pokládala za osobu, která vždy přijala odpovědnost za svoje činy a raději snášela všechny důsledky, než aby se pokoušela ji obejít.
"Opovaž se, Hermiono," zavrčel Malfoy s očima upřenýma na ni. "Opovaž se soudit se dokonce i dnes za to, co ti tehdy běželo hlavou."
Nemohla uvěřit, že tak rychle odhalil, na co právě myslela. "Jen mě to překvapilo, to je všechno," vykoktala.
"Nemůžeš tomu rozumět, ne úplně," tvrdil odhodlaně. "Dítětem se mnou by tvůj život tak, jak sis ho představovala, skončil. Všechno by bylo jiné. A s tím se nejde smířit v okamžiku, kdy zjistíš, že jsi těhotná. Dokonce ani ty se s něčím takovým nemůžeš vypořádat hned."
Jeho slova dávala smysl, ale přesto to ten těžký pocit v žaludku úplně nezahnalo. "Co změnilo můj názor?" položila další otázku.
Malfoy se nerozhodně zastavil a poprvé od chvíle, kdy začal mluvit, se Hermioně zdálo, že na něj musí silou působit Veritasérum. "Čas byl jedním z důvodů," odvětil nakonec neurčitě. "Potřebovala sis to v klidu promyslet."
"Malfoyi," varovala ho rozvážným hlasem, aby mu dala najevo, že cítí jeho vyhýbavost. "Co to bylo, kromě času? Odpověz mi."
I v přítmí pokoje rozpoznala jeho podráždění. "Já," zavrčel. "Spokojená, Grangerová? Já jsem tě přesvědčil, protože na rozdíl od tebe a tvého hormony zaplaveného mozku jsem i přes to, v jakých sračkách jsme se ocitli, zachoval aspoň trochu chladnou hlavu. Řekl jsem ti jen to, co jsi v té chvíli potřebovala slyšet."
"Ty jsi mě přesvědčil," zopakovala s určitým překvapením. Nemohla si pomoct, ale prozatím z toho Malfoy vycházel jako ta nejmorálnější osoba.
"Neudělala bys to," konstatoval jistě. "Bez ohledu na to, co jsem ti řekl. I kdybych ti řekl opak, kdybych ti řekl, že tě už nechci v životě vidět, to dítě zapřu a podplatím všechny okolo, aby o tobě roznesli, že jsi hysterická lhářka - neudělala bys to. Jen jsi v té chvíli ještě nebyla připravená přiznat si to."
Malfoyova odhodlanost zabránit jí v pocitu viny byla obdivuhodná, ale dokonce ani s Veritasérem mu nedokázala úplně uvěřit. Říkal jí svůj pohled na věc, ale ten byl zkreslený.
"Co se stalo potom?" vybídla ho k pokračování.
"Srovnávali jsme se s tím, oba dva. Nebyl ještě ten správný čas skutečně plánovat, co budeme dělat. A o pár týdnů později ti tvá mudlovská lékařka řekla, že jsi potratila. Zamlklé těhotenství, tak tomu říkala."
Hrudník se jí znovu těsně stáhl. Slyšet ho o tom mluvit tím tichým a přesto v něčem ostrým hlasem a přitom si představovat, jak se v té chvíli asi musela cítit, bylo těžší, než by čekala. Sotva se rozhodla, že si to dítě přes všechny překážky nechá, zjistila, že už je pozdě. Dokázala rozumět tomu, že se cítila provinile za svoje pochybnosti.
"Odešla jsi tehdy domů a já nevěděl, co mám dělat," přiznal se blonďák. "Tušil jsem, že jsi to nevzala tak dobře, jak ses snažila předstírat, ale nevěděl jsem, jak ti mám pomoct. Jestli ti mám vůbec pomáhat. Nakonec jsem tě přinutil dostat to ze sebe, ale stejně v tobě ta nesmyslná vina zůstávala usazená a já to věděl. I když jsi to zapírala, i když jsi mi další měsíce lhala přímo do tváře a tvrdila, že je všechno v pořádku. Proto jsem měl to první ráno, kdy jsi mi otevřela dveře, takový vztek," spočinul na ní znovu očima a ona pochopila, že naráží na ono ráno po ministerském večírku, kdy už byla její paměť poškozená. "Nebylo to kvůli tomu prstýnku, ne opravdu. Věděl jsem, že nelituješ toho, že jsi řekla ano. Měl jsem zlost hlavně sám na sebe, že jsem si dovolil žít v tom oparu bezstarostnosti, který ses snažila udržovat, i když jsem zatraceně dobře věděl, že to není pravda. Když jsem tě na tom večírku uviděl, bez prstýnku na ruce, došlo mi, jaký idiot jsem celou tu dobu byl, když jsem si namlouval, že to možná čas napraví sám. Chtěl jsem si o tom ráno promluvit, chtěl jsem tě donutit pochopit, že nic z toho nebyla tvá vina, že se musíš konečně přestat trestat. Ale jakmile jsi otevřela dveře," odmlčel se, než uhnul pohledem. "Všechen ten vztek se obrátil na tebe, protože k čertu, já jsem nikdy neuměl přiznávat svoje chyby."
Nová vlna lítosti jí projela tělem a na moment se v ní probudil tentýž pocit jako na Štědrý den, to nutkání ho políbit, jako omluvu za to, co mu udělala, tehdy i dnes. Ale toto byla zcela nová situace a ona si moc dobře uvědomovala, že mezi nimi už dlouho nebyla taková propast jako právě v té chvíli.
"Nemyslím si, že to byla tvá chyba," formulovala nakonec alespoň slovy, ale Malfoyovo odfrknutí ji zastavilo.
"Ale ano, byla to má chyba," zopakoval důrazně. "Měsíce jsem pozoroval, jak odvracíš pohled od každé těhotné ženy, co jde kolem, jak se vyhýbáš Teddymu a jak úzkostlivě si dáváš pozor, abys neotěhotněla znovu, a co jsem s tím udělal? Nic. Moc dobře jsem věděl, že mi lžeš, když tvrdíš, že se nic neděje, a přesto jsem nedělal nic."
Nevěděla, co na to říct, a tak raději mlčela. Ne, nebyla to Malfoyova chyba, ačkoli si to sám myslel. Uměla před lidmi předstírat něco, co nebyla pravda, pokud jí na tom opravdu záleželo. A jestliže to dělala dokonce i před ním, znamenalo to, že byla odhodlaná vypořádat se s tou vinou sama. Že z toho chtěla Malfoye vynechat. Nakonec se jí to ale moc nepodařilo, že ne? Konečně chápala, co ji vedlo k jejímu chování na tom večírku. Zpanikařila, přesně to se stalo. Ocitla se na dosah situace, kdy by byl její život takový, jak si ho představovala, a do hlavy se jí vloudila otázka, zda si to vůbec zaslouží. A tak ucukla. Nechala prstýnek doma, i když věděla, že ji bez něj Malfoy uvidí, odmítla ho před Harrym a Ginny, ignorovala ho celý večer. A to všechno proto, aby ho odstrčila a nemusela si přiznat, že vše by bylo perfektní nebýt její neschopnosti vypořádat s vinou za to, že tehdy zapochybovala, co má udělat.
Ale i přes to, že už konečně chápala, že ten poslední kousek skládačky zapadl na správné místo, potřebovala ještě něco. A to ji přivedlo zpět k otázce, co bylo správné a co ne, a kdy byl účel tak nezbytný, že světil použité prostředky. Neměla pochyby o tom, že se s Malfoyem ještě vrátí k tomu, co dnes udělala, ale až do té chvíle se jí jejich pozice zdály vyrovnané. Možná, že mu podstrčila Veritasérum a donutila ho říct jí pravdu, on jí však na druhou stranu měsíce zatajoval, že s ním čekala dítě, a kdyby nevzala věci do svých rukou tak, jak to udělala, neřekl by jí to možná nikdy. Jenže to, co se chystala udělat v případě potřeby nyní, zacházelo ještě o krok dál, a ona si nebyla jistá, jestli to její právo znát svou minulost ještě dokázalo ospravedlnit.
"Ukaž mi to," odhodlala se nakonec přece jen vyslovit, s tíhou v hrudníku, zato jistotou v hlase.
Očekávala od Malfoye odpor. Věděla, že o tyto vzpomínky se s ní nebude chtít podělit. Ale musela se pokusit, protože by nikdy neměla úplný klid, kdyby se spokojila s jeho slovy. Ne když šlo o něco tak podstatného.
"Ne," odmítl však chladně a nekompromisně.
"Musím to vidět," trvala na svém, zvedla hůlku, kterou měla odloženou vedle sebe na taburetu, a neverbálním zaklínadlem vyčarovala v místnosti alespoň tlumené světlo, aby mu mohla zpříma pohlédnout do očí. "Je to součástí toho, kdo jsem byla."
"Pak tě teď chci i bez té součásti," zavrčel. Teprve ve znovu osvětleném pokoji opravdu chápala, co s Malfoyem její žádost udělala. Ta chvíle upřímnosti, byť vynucené, která zklidnila jeho hněv alespoň na dobu, kdy jeho vyprávění pokračovalo, byla zase pryč. Přecházel odměřeně po místnosti a jeho výraz jí napovídal, že právě narazila na konec jeho vstřícnosti.
"Nemůžeš po mně chtít, abych předstírala, že se to nikdy nesta-"
"Neukážu ti to," skočil jí do řeči ještě důrazněji. "To, že si to nepamatuješ, je jediná dobrá věc, která z celé téhle zasrané situace vzešla!"
Zamračila se a stiskla konec hůlky pevněji v dlani. "Co tím chceš říct? Že je vlastně dobře, že jsem přišla o paměť?"
Zastavil se kousek od ní. "Ne," procedil mezi zuby. "Ale že si nepamatuješ tohle, toho nelituju ani na vteřinu. Copak to k čertu nechápeš, Grangerová? Změnilo tě to," namířil na ni prstem. "Zlomilo tě to, dost na to, abys byla ochotná riskovat všechno, co jsme mezi sebou vybudovali. Neukážu ti to, Grangerová, ani kdybys mě prosila na kolenou."
Takový postoj Hermiona čekala a zároveň se ho obávala. Znamenal pro ni totiž jediné - další těžké rozhodnutí se všemi následky, které s sebou mohlo nést. Ale ona už byla stejně odhodlaná.
Malfoyovu hůlku, kterou mu pro všechny případy sebrala, nechala ležet na taburetu, a vlastní si ve chvíli, kdy Malfoy frustrovaně odvrátil pohled, zastrčila na zádech za lem kalhotek. Potom se zvedla a sebevědomě překonala těch několik metrů, které je dělily, aniž by z blonďáka spustila oči, a záměrně ho přejela očima od hlavy k patě. On sám ji pozoroval s nechápavostí i obezřetností, ale nezastavil ji, dokonce ani ve chvíli, kdy zůstala stát jen stopu od něj a natáhla ruku k jeho tváři, aby mu bříškem palce přejela po rtu.
"Opravdu? Ani pokud bych prosila na kolenou?"
Světlé obočí vystřelilo nahoru nad tak zjevnou a opovážlivou narážkou a jeho tvář okamžitě ještě víc zpozorněla.
"Ne tentokrát," donutilo ho Veritasérum odpovědět, ačkoli to v tomto případě nebyl její úmysl. "Se mnou nezkoušej hrát neférově, Grangerová," zavrčel a sám provokativně sjel pohledem na její rty a zase zpět. "Mohla bys zjistit, že jsem v tom lepší než ty."
Znělo to téměř jako by přesně věděl, co se chystá udělat, ale přesto se rozhodla pokračovat dál. Tohle byla její jediná šance. Rozptýlit ho, vyprovokovat ho. A vytušila z jeho vzpomínek, že tímto způsobem měla alespoň malou šanci, protože provokace nebyly ani jednomu z nich cizí a jak se zdálo, ještě raději jim podléhali.
Spustila dlaň dolů, aby v ní sevřela jeho paži, a natáhla se k jeho tváři. Nehýbal se a jí bylo z té pasivity jasné, že stále přemýšlel, proč to dělá. Přesto se však neodvrátil. A tak si přitáhla jeho tvář blíž a ujala se iniciativy, od opatrného otření rtů po postupné pronikání hlouběji do jeho úst, jak jeho obrana slábla. Nevěřil jí, tím si byla jistá, a cítila z jeho kontrolovaných odezev, že na ni také stále měl zlost - za to, že ho oklamala, nebo možná za to, že nerozuměla, proč jí tuto vzpomínku odmítal ukázat. Přesto si bral, co mu nabízela, snad s úmyslem ji později potrestat nevítaným přerušením, jako to udělala ona, nebo možná čistě proto, že jen hlupák by se tomu bránil.
Byla připravená využít prvního okamžiku, kdy se Malfoy vzdá a poddá se tomu, ale když ta chvíle konečně přišla a on ji chytil v pase a přitiskl na sebe, něco v ní zadrželo její ruku ještě na chvíli. Před hodinou si říkala, že to byla její poslední šance s Malfoyem, ale nebyla to pravda. Toto byla ta skutečná poslední šance, byť jen pro polibek. A prodloužit ji o několik dalších sekund uspokojivého odevzdání nemohlo ničemu uškodit. Možná pro ně ještě měla přijít chvíle, problesklo jí hlavou. Až bude vrah její matky sedět v Azkabanu a její paměť se zase vrátí, aby mohli navázat tam, kde skutečně přestali.
Nakonec se však jeho ruka začala plíživě přesouvat z pasu na bedra, a tak byla Hermiona nucená hůlku pomaličku vytáhnout dřív, než by na ni narazil on. Naposledy si dovolila pootevřít jeho rty a polaskat jeho jazyk tím svým, částečně aby si nevšiml, jak její hůlka neslyšně putuje k jeho spánku, a částečně proto, aby si ten moment uložila v mysli. Pak zastavila ruku tak, aby její hůlka zůstala jen kousek od jeho hlavy, a se rty částečně stále přitisknutými na ty jeho zašeptala přímo naproti nim: "Legilimens."
Průchod k jeho vzpomínkám byl čistý sotva dvě vteřiny, než si uvědomil, co se právě stalo. V tom momentu prudce otevřel oči a zabodl je přímo do jejích, a jeho ruka polapila její paži tak silně, že to její hůlku na chvíli vychýlilo vzhůru. Ta vteřina dala Malfoyovi příležitost odtrhnout od ní rty a a dát jí očima najevo, jak moc právě zradila jeho důvěru, nedokázala už jí však zabránit v pátrání po tom, co hledala. Moc dobře věděla, že by s Nitrozpytem neuspěla, kdyby se o to pokusila přímo. Jeho Nitrobrana byla příliš dobrá a měl rychlé reakce. Ale tentokrát byla jeho mysl oslabená Veritasérem, neměl u sebe hůlku a podařilo se jí ho i přes jeho nedůvěřivost rozptýlit dost na to, aby takový útok nečekal. Nebo možná jen ani na vteřinu skutečně neočekával, že by se o něco tak troufalého a podlého mohla pokusit.
Zkoušel se jí bránit, cítila jeho urputnost tím, jak se ji snažil ze své mysli vytlačit, i tím, že sevření jeho dlaně jí přímo drtilo kosti. Ale ona už byla moc daleko na to, aby ji dokázal vypudit, ve vrstvách vzpomínek, které ležely tak hluboko, že samy o sobě rozostřovaly jeho soustředění. A tak jen zavřela oči, aby nemusela trpět jeho obviňující pohled, a nechala se vzpomínkami unášet. Procházela záblesky jeden za druhým, ošklivé vzpomínky z dětství, pocity selhání, když ho Harry během let v Bradavicích v něčem předčil, okamžik, kdy se dozvěděl, že si ho Voldemort volá do svých služeb, i tu chvíli, kdy Voldemortův úkol nedokončil a měl smrtelný strach z následků. Viděla moment, kdy ho i s Luciusem a Narcisou odváděli na ministerstvu k výslechu a o několik málo vzpomínek dále ten den, kdy je našel ležet mrtvé na Manoru. A přímo za tou vzpomínkou našla to, co hledala, jako by se to před ní ještě i nyní pokoušel skrýt v té nejhlubší části mozku. Vzpomínku na den, kdy zjistil, že je těhotná.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Siesina Siesina | 23. srpna 2017 v 8:49 | Reagovat

Aaa! Konečně! Mé čekání se vyplatilo! Úžasná kapitolka! Už se těším na další! Jsem napnutá, jak Draco tehdy reagoval a ještě víc jsem zvědavá, jak bude reagovat, až z něj vyprchá Veritasérum. Doufám, že nepodlehneš té občasné touze s tím skoncovat. To by byla škoda a zlomilo by mě to srdce. Ještě jednou díky. Jsi skvělá!

2 nela nela | 27. srpna 2017 v 16:04 | Reagovat

Určitě by byla škoda přestat, já kontroluju pravidelně a měla jsem obrovkou radost, když se kapitola objevila :)

3 Zumi Zumi | 27. srpna 2017 v 23:09 | Reagovat

Aaaaaaaa! Nejdřív infarkt, že jsem tu vážně našla další kapitolu, a pak hned další, když skončila takhle otevřeně. :D Tohle je jedna z nejlepších povídek, jaké jsem kdy četla, a doufám, že se k ní vždycky vrátíš, ať už bude těch chvil sebevíc, byla by neuvěřitelná škoda, kdyby zůstala nedokončená (a já bych to jen těžce rozdýchávala). I kdybys přidávala kapitolu za rok, já si na ni počkám. :)

4 Terez Terez | 30. srpna 2017 v 18:03 | Reagovat

úžasné, hlavně  nás nenapínej tak dlouho :)

5 margareta margareta | 18. prosince 2017 v 18:36 | Reagovat

Teď jsem to celé přečetla a jsem z toho perplex! Takovou povídku už jsem dlouho neměla tu čest si přečíst! Píšeš perfektně! Má to spád, je to čím dál napínavější a poskytuje to úplně jiný pohled na pairing HG/DM, než na který lze obvykle u běžných dramionek natrefit!
Doufám, že to dopíšeš! Byla bych hrozně zklamaná, kdyby ne! Myslím, že po všech těch drásavých kapitolách už má čtenář právo dozvědět se, jak tenhle fascinující a brilantní příběh skončí.
Bylo by docela nefér, nedokončit ho. Jistě to chápeš, vždyť tobě by se to na našem místě také nelíbilo!
Takže prosím se vší úctou o dokončení!
A mohla bys nám alespoň přibližně sdělit, s jakou časovou prodlevou máme počítat? A kolik asi kapitol nás ještě čeká?
Za nádherné čtení velmi děkuji a nedočkavě se těším na rozuzlení celého toho příběhu!

6 Katy Katy | 2. ledna 2018 v 23:15 | Reagovat

ahoj, som rada ze ma dnes napadlo sem prist. nova kapitolka, aj ekd uz je trochu stara. prosiiim pokracuj, alebo to aspon ukonci, som strasne zvedava... prosim prosim prosim... tesim sa na dalsiu

7 Mánička Mánička | E-mail | Web | 7. května 2018 v 10:37 | Reagovat

Včera jsem si omylem vzpomněl, že jsem sem sem přišel příliš dlouho a byl příjemně překvapen materiálem. Pro mě nové a zajímavé, když pokračování?

8 silrien silrien | 23. srpna 2018 v 15:24 | Reagovat

Nádherné. Nepředvídatelné. Napínavé. Moc prosím o pokračování.

9 Ester Ester | E-mail | 23. března 2019 v 8:50 | Reagovat

Ja stale dúfam, ze budes pokracovat v písaní. Velmi sa mi Tvoje poviedky páčia.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama